Když funguje, na fakultě to žije. Když stojí, jakoby se zastavil i život na strojárně. Řeč je o výtahu páternoster, který lze směle nazvat legendárním. Funguje zpravidla během semestru, kdy převáží studenty mezi jednotlivými patry v budově A2. Když se pak ve zkouškovém období a o prázdninách zastaví, je to jakoby se zastavilo srdce fakulty. Všechno zpomalí a fakulta se ponoří do ticha.

I když už má náš páternoster něco najeto – do provozu byl uveden roku 1986 – přece se točí. To proto, že tento historický pomocník zvládne přepravit až 370 lidí za hodinu a jeho provoz je efektivnější a energeticky úspornější než u moderního výtahu. Během rekonstrukce fakulty prošel velkou opravou a od roku 2013 opět slouží studentům i zaměstnancům.

Páternostery údajně pojmenovali italští mniši, které tento zvláštní název napadl při modlení s růžencem. První páternoster dnešního typu byl zkonstruován v poslední čtvrtině 19. století ve Velké Británii, jeho předchůdci se ale objevili už mnohem dříve. Z Anglie se páternostery nejprve dostaly do Německa a odtud se pak rozšířily po celé Evropě, kde v době průmyslové revoluce začaly růst velké administrativní budovy, pro které byl tento typ výtahu ideální.

V Brně jsou tyto výtahy už jen tři: v budově magistrátu na Malinovského náměstí, v historické budově České pošty u vlakového nádraží a poslední z nich právě na Fakultě strojního inženýrství. Právem řada studentů a zaměstnanců počítá páternoster mezi ikonické symboly brněnské strojárny. A jeden student na něj nezapomene zcela jistě. Jak se totiž svěřil na sociálních sítích v anonymní skupině „Přiznání VUT“, zažil s výtahem horké chvíle: „Jednou jsem pokazil páternoster, a když přiběhl pán z recepce, začal jsem mu popisovat pachatele,“ přiznal se anonym.

Letos páternoster netradičně utichl v polovině jarního semestru, kdy nařízení vlády kvůli pandemii přerušilo na celé týdny kontaktní výuku. Výtah se zastavil, fakulta ztichla. Až se zase rozběhne, bude to znamení, že se svět vrací do starých kolejí.