Humanitární lety do Afriky „Air Solidarité“ organizují už řadu let francouzští lékaři. V roce 2004 se do akce poprvé zapojila i česká posádka s výraznou „strojařskou“ účastí: na palubě byl pilot Vladimír Daněk z Leteckého ústavu FSI, Miroslav Raudenský z Laboratoře přenosu tepla a proudění FSI a člen Aeroklubu Brno-Slatina Richard Nadaud. Afričanům přinášeli doslova pomoc z nebe. A pro posádku byl let nejen zajímavá zkušenost, ale taky dobrodružný zážitek.
Šestnáctého humanitárního letu Air Solidarité v roce 2004 se zúčastnilo celkem 13 posádek sportovních letadel z Francie, Švýcarska, Německa, Kanady a poprvé i z Česka. Oficiální trať vedla z Francie přes Alžírsko a Mali do Burkiny Faso, kde se uskutečnil meeting s předáním humanitární pomoci. „Poté jsme pokračovali až do Lomé v Togu, následně na severozápad přes Ghanu, Burkinu Faso a Mali do senegalského Dakaru. Trať přes Ghanu byla mírně upravena tak, aby vedla dostatečně daleko od hranic Pobřeží Slonoviny, kde v té době probíhal vojenský konflikt, ve kterém byly napadeny jednotky OSN. Dakar byl nejzápadnějším místem tratě. Naše další trať sledovala západní pobřeží Afriky a vedla přes letiště, která jsou známá z povídek Antoine de Saint Exupéryho. Postupně jsme se dostávali na sever přes Mauretánii a Západní Saharu až do marockého Fés, kde bylo oficiální ukončení společného letu,“ vzpomíná Vladimír Daněk.
Pak už se každá z posádek vydala samostatně přes Středozemní moře a Španělsko na svá domovská letiště. Českou posádku s letounem Zlín Z-43 (OK-FOJ) čekal přelet Francie a Německa na mateřské letiště v Brně-Tuřanech, a to za ne zrovna příznivého počasí.
Aby se mohli piloti na tuto humanitární výpravu vydat, musí každá posádka zajistit financování jednoho z dílčích rozvojových projektů navržených organizací A.S.I. Letecké cesty zahrnují setkávání s Afričany, kdy se posádky zastavují na malých letištích poblíž afrických vesnic, pro něž jsou rozvojové projekty určené. „Díky sponzoringu různých podniků spolupracujících s FSI si naše posádka vytkla za cíl pomoci zaostalému školství v Burkině Faso a Togu,“ upřesňuje Miroslav Raudenský.
Kobylky útočí, benzín dochází
Humanitární leteckou misi zkomplikovala invaze sarančat, která postihla především subsaharskou Afriku. Při leteckých postřicích byl spotřebován veškerý letecký benzín na letištích, bohužel i ten, který byl původně určen pro letouny akce Air Solidarité. Odlet z Evropy byl proto odložen o dva týdny. „Odlétali jsme 6. listopadu 2004 z Brna. Odtud jsme pokračovali přes Alpy do italského Janova a pak podél Korsiky a Sardinie do Tunisu, následně na nejjižnější letiště v Alžíru Tamanrasset. Následovala nejdelší etapa přes severní Mali, které není zcela pod kontrolou tamní vlády, do města Gao u řeky Niger. Teprve zde se objevila první zeleň po přeletu celé nehostinné Sahary. V hlavním městě Burkiny Faso, Ouagadougou, jsme se připojili k ostatním, převážně francouzským posádkám letounů. Společná cesta pak byla zajímavější a bezpečnější, protože jsme mohli počítat s pomocí ostatních posádek při řešení nejrůznějších problémů, zejména s palivem,“ přidává další vzpomínku Daněk.
Dobrodružství bylo o to větší, že letoun Z-43, kterým česká posádka letěla, nepatřil zrovna k nejmladším. „Byl nám dán k dispozici s tím, že jej nebude škoda, když s ním skončíme někde v dunách nekonečné Sahary. Přes názory skeptiků, kteří nás považovali za hazardéry, kteří se určitě nevrátí, jsme s letounem neměli téměř žádné technické obtíže. Jediným problémem byla dvakrát neochota nastartovat motor a jedenkrát problém s rádiem navázat spojení. Všechno jsme ale vyřešili prostým očištěním kontaktů,“ říká Daněk.
Letoun Z-43 byl francouzskými organizátory očekáván se zájmem, protože v něm spatřovali spíš historický exemplář. Většina posádek využívala modernější letouny typu Robin, Cessna nebo Piper se zatahovacím podvozkem. „Náš dvacet devět let starý letoun Z-43 byl v této konkurenci nejstarší, nejpomalejší, s nejmenším doletem, zato však s největší spotřebou paliva. Přes tyto nevýhody prokázal v afrických podmínkách vynikající spolehlivost,“ ujišťuje Daněk. Posádka strávila na africké obloze celkem 72 hodin a ulétla cca 15 tisíc kilometrů. Nejobtížnější etapy je potkaly paradoxně nad Evropou, kde jim ani při jedné z cest nepřálo počasí.
„Kromě hlavního cíle, kterým byla humanitární pomoc, pro nás bylo zajímavé vidět zcela jiný svět, zejména pustou saharskou část Afriky, kdy neuvidíte žádnou zeleň, žádné stopy činnosti člověka a uvědomíte si, že svět nevypadá všude právě jako v české kotlině,“ uzavírá Raudenský.
Článek vznikl na námět a za přispění Vladimíra Daňka a Miroslava Raudenského.
Pokud máte i vy tip na zajímavé téma do této rubriky, napište na zieglova@fme.vutbr.cz.
| Další zajímavé příběhy ke 120. výročí založení fakulty přinášíme postupně v rubrice 120xFSI. |