V prvním článku rubriky 120xFSI jsme si připomenuli nelehké začátky brněnské strojárny (zde). Ani po skončení druhé světové války neměla škola na růžích ustláno. Naopak, ve vypjaté atmosféře studené války ji komunistická moc dovedla téměř k zániku. Pojďte si s námi připomenout osudy FSI mezi lety 1945 až 1989, kdy se bádalo a učilo ve službách socialistické vlasti.

Studenti se na brněnskou techniku po druhé světové válce záhy vrátili a vlastníma rukama začali odstraňovat škody, které boje o město způsobily na budovách. Vysoká škola technická Dra. Edvarda Beneše byla obnovena ve své předválečné podobě s odbory inženýrského stavitelství a zeměměřičství, strojního a elektrotechnického inženýrství, chemického inženýrství, architektury a pozemního stavitelství. Výuka byla zahájena začátkem července 1945, v srpnu promovalo prvních 13 strojních inženýrů. V září byl děkanem Odboru strojního a elektrického inženýrství zvolen prof. Josef Kožoušek a v prosinci se ke studiu strojařiny zapsalo 1 336 studentů.

Naopak Německá vysoká škola technická, odedávna opěrná bašta němectví v Brně a ve třicátých letech tribuna nacistické ideologie, byla zrušena vládním dekretem a její majetek byl převeden do správy české techniky. Budovy na Komenského náměstí a v Joštově ulici získala dnešní Masarykova univerzita.

Na přelomu let 1947 a 1948 se atmosféra v zemi výrazně změnila. Po komunistickém převratu v únoru 1948 začaly čistky, které se nevyhnuly ani univerzitám. Na škole vznikl nechvalně proslulý akční výbor, který odstraňoval ty, kdo nesplňovali parametry nově nastavené politické linie. Vyloučeno bylo mnoho učitelů a studentů.

Vše pro armádu

V obecné rovině se brněnské techniky výrazně dotknul také nový zákon o vysokých školách z roku 1950. Ten mimo jiné reorganizoval strukturu vysokých škol a zavedl například fakulty a katedry. V témže roce měla Fakulta strojního a elektrického inženýrství 10 kateder (vzniklých z původních 19 ústavů). Studium bylo zkráceno na 8 semestrů: 6 semestrů tvořilo základní studium a 2 semestry specializované studium v jednom ze šesti studijních směrů: výrobní (dílenský a slévárenský), energetický (parní motory a centrály, vodní a spalovací stroje), dopravní (pozemní vozidla, stavba letadel), speciální strojírenství (strojní zařízení chemického a potravinářského průmyslu, transportní zařízení), textilnictví a zbrojní průmysl.

O rok později přivedl komunistický režim brněnskou techniku takřka k zániku. Silná militarizace sovětského bloku v době studené války vedla k rozhodnutí využít kapacity brněnské techniky a přeměnit ji ve Vojenskou technickou akademii. Na poslední chvíli se povedlo zánik techniky odvrátit tím, že ze zbytků školy, které Vojenská technická akademie „neužila“, vznikla v roce 1951 Vysoká škola stavitelství. Měla celkem tři fakulty: Fakultu inženýrského stavitelství, Fakultu architektury a pozemního stavitelství a Fakultu lesnickou, která byla součástí školy do roku 1956, než byla přičleněna k Vysoké škole zemědělské v Brně (dnešní Mendelova univerzita).

Nedostatek techniků a rychlý nárůst strojírenské výroby, která od roku 1948 vzrostla trojnásobně, vedly v roce 1956 k přejmenování školy na Vysoké učení technické v Brně. Zároveň byla založena Fakulta energetiky, skládající se ze dvou oddělení – oddělení strojní a oddělení elektrotechnické. O tři roky později došlo k jejímu rozdělení, čímž vznikla Fakulta strojní a Fakulta elektrotechnická (dnešní FEKT).

Strojárna – už s vlastním jménem

Fakulta strojní měla v roce 1959 celkem 9 kateder, 6 profesorů, 10 docentů, 48 odborných asistentů, 24 asistentů, 60 externích učitelů a 1 065 řádných studentů. Děkanem byl prof. Antonín Němec, který tento post s přestávkou zastával celkem sedm let a zasloužil se o výstavbu moderního kampusu školy v Králově Poli.

Na poválečné technice došlo během 50. let k útlumu vědeckovýzkumné činnosti ve prospěch vzdělávání. Budovatelské nadšení si žádalo více inženýrů a na vědu nezbývalo tolik času. Změna přišla až na počátku 60. let. Zajímavostí také je, že o náplni výuky a vyučovaných oborech měla rozhodnout diskuze se zástupci podniků. Nakonec bylo stanoveno, že budou vyučovány dva obory: obor specializací konstruktérských (obsahoval 5 specializací) a obor specializací výrobních (obsahoval 3 specializace). Toto rozdělení studia v podstatě přetrvalo až do počátku 90. let.

Po volnější atmosféře let 60. se opětovné utahování poměrů v období normalizace odrazilo i na VUT. Ze školy musela z politických důvodů odejít řada učitelů a studentů, kteří se v letech 1968 a 1969 výrazněji angažovali. Nadřazování ideologie a politiky odborným znalostem se v 70. a 80. letech negativně promítlo do života celé společnosti a ani VUT nemohlo být výjimkou. I přesto dosáhla brněnská technika tak vysoké úrovně, že se zásadním způsobem podílela na rozvoji země.

Poslední stěhování

Pro Fakultu strojní bylo jinak neradostné období 70. a 80. let přesto klíčovým momentem rozvoje, a to díky výstavbě nového areálu VUT, pro který byl vybrán východní svah Palackého vrchu. Na ploše 56 hektarů tam mělo vyrůst kompletní zázemí včetně kolejí pro 2300 studentů (zvažována byla i výrazně velkorysejší kapacita kolejí pro 8 100 nebo 12 000 studentů).

Podle návrhu architekta Antonína Kuriala a po následných úpravách návrhu od architekta Jaroslava Ledviny se roku 1972 započaly práce na projektové dokumentaci a o rok později i skutečné výstavbě výškové budovy A1. Tato 19 patrová stavba byla se svými 74 metry dlouhá léta nejvyšší stavbou Brna a dodnes tvoří neodmyslitelnou součást městského panoramatu. V roce 1987 byla stavba hotova a došlo k přesídlení Fakulty strojní do nového areálu, který pojmul 4 200 studentů.

Nový kampus tak už byl svědkem revolučních změn v roce 1989. Dne 20. listopadu byl na strojní fakultě založen stávkový výbor studentů, o den později se konalo první protestní shromáždění před budovou A1 a už další den studenti převzali nad fakultou kontrolu. Zaměstnanci se ke stávce studentů připojili 24. listopadu a 27. listopadu už se všichni účastnili generální stávky. Do roku 1990 už fakulta, stejně jako celá země, vykročila svobodně.

Text vznikl s využitím materiálů prof. Martina Hartla a doc. Jiřího Pernese

Další zajímavé příběhy ke 120. výročí založení fakulty přinášíme postupně v rubrice 120xFSI. Pokud budete mít i vy pro rubriku zajímavý námět, dejte nám o něm vědět na e-mail Ivety Zieglové zieglova@fme.vutbr.cz.