O tom, jak vznikal kampus Pod Palackého vrchem a jaký byl osud výškové budovy A1, už jsme psali (zde). Článek si přečetl i Matěj Ledvina, vnuk architekta Jaroslava Ledviny, který měl na starosti zpracování projektové dokumentace a vtisk naší „Á-jedničce“ její finální podobu. Jak na okolnosti stavby vzpomíná architektova rodina? Díky vnukovi Jaroslava Ledviny jsme měli možnost položit několik otázek jeho manželce Janě Ledvinové.

Jak vzpomínáte na roli Vašeho manžela při stavbě kampusu Pod Palackého vrchem?

Měl pod sebou vedení celého projektu a jeho následnou realizaci. Projekt zahrnoval školské budovy a koleje, menzou si nejsem jistá.

Jak moc se lišil původní návrh architekta Kuriala od výsledné podoby, kterou v rámci zpracování projektové dokumentace areálu vtiskl pan architekt Ledvina? A prý měl kvůli barvě budovy problémy s tajnou policií, vzpomínáte si, co se tenkrát stalo?

Práci pana profesora Kuriala neznám, takže k první části otázky se nemohu vyjádřit. Co se týče barvy budovy, nebyla to podle mě STB, ale ano, manžel byl předvolán před komisi, kde byla hnědá barva fasády uvedena jako problematická, a to proto, že měla být „profašistická“. Byl pokárán, ale myslím si, že to posléze obhájil.

Jaroslav Ledvina byl generálním projektantem VUT, pod jeho vedením vznikl například generel rozmístění vysokých škol, kolejí a menz v Brně. Pracoval ještě na nějakých dalších zakázkách pro školu?

Tím, že byl generálním projektantem a měl na starosti vedení ateliéru, tak veškerá práce prošla pod jeho rukama, tutoroval ji a následně schvaloval.

Asi nejznámější budovou, na níž se architekt Jaroslav Ledvina podílel, je Hotel International. Kterou z jeho budov máte nejraději Vy osobně?

Vhledem k tomu, že se nejvíce zaměřoval na školské budovy, kterých má realizovaných přes sto, tak to bude škola, a to konkrétně základní škola na Úvoze. Měla velmi modernisticky pojatou estetiku vstupní haly, která bohužel již není zachována.

Jaroslav Ledvina se narodil 18. dubna 1922 v Brně. Jeho tatínek byl důstojník, v mládí proto střídal základní školy a několik let žila rodina i v Bratislavě, kde byl otec Jaroslava Ledviny umístěný. Poté se rodina vrátila do Brna. Jaroslav Ledvina nastoupil na klasické církevní gymnázium, pak pokračoval střední odbornou školu stavební a posléze strojní, aby se vyhnul totálnímu nasazení za druhé světové války. Přesto byl v roce 1945 totálně nasazený v Rakousku a následně v Drážďanech, v nichž přežil drtivé spojenecké nálety, při kterých bylo město téměř zničeno. Po válce vystudoval architekturu. Po ukončení studia nastoupil do Stavoprojektu, krátkou dobu pracoval v ateliéru Pozemních staveb, kam byl "uklizen" jakožto nestraník. Posléze se vrátil do Stavoprojektu, kde vyhrál konkurz na vedoucího ateliéru školských budov, kde už zůstal až do odchodu do penze. Léta byl také hostujícím vyučujícím na Fakultě architektury VUT. V lednu 1989 podlehl těžké nemoci. Některé z jeho staveb připomíná i Brněnský architektonický manuál.

Text vznikl za přispění Matěje Ledviny.

Další zajímavé příběhy ke 120. výročí založení fakulty přinášíme postupně v rubrice 120xFSI. Pokud budete mít i vy pro rubriku zajímavý námět, dejte nám o něm vědět na e-mail Ivety Zieglové zieglova@fme.vutbr.cz.