Za Rakouska-Uherska vypadaly hranice zcela jinak, než je známe dnes, a tak se lehce stalo, že se první děkan brněnské strojárny narodil na Slovensku, kde vystudoval maďarskou reálku. Profesor Michal Ursíny byl osobností nesmírně aktivní, vždyť za svůj život stihl být šestkrát děkanem a dvakrát rektorem. Věděli jste ale, že kromě akademických zásluh má i zásluhu na tom, že se Češi přestali bát mostů z betonu?
Ursínyho rodná vesnice Nedozor (maďarsky Nádasér) v Žilinském kraji už dnes neexistuje, postupně splynula s obcí Rakša. Na svého rodáka profesora Michala Ursínyho ale podle webových stránek místní dodnes nezapomněli. Na cestě za vzděláním Ursíny vystudoval nejprve reálku v Kremnici a v roce 1885 se pak stal posluchačem České vysoké školy technické v Praze.
V letech 1891-1893 byl asistentem stavební mechaniky na pražské technice a zároveň pracoval ve stavební kanceláři, kde dostával za úkol zejména statické výpočty větších staveb. Následující dva roky působil jako konstruktér mostů v pražské akciové strojírně Ruston a spol. V té době Michal Ursíny zpozoroval, že beton jako materiál pro stavbu mostů pronikal do našich zemí jen ztěžka, byť v Evropě v té době už betonové mosty leckde stály.
Využil proto Národopisné českoslovanské výstavy v roce 1895 a před napodobeninu hradu Kokořína nechal postavit třináctimetrový betonový most. Stavbu po celou dobu výstavy prezentoval jako most kamenný, a to proto, že v betonovou novotu by lidé neměli důvěru. Po skončení výstavy, kdy po mostě bez úhony prošly tisíce návštěvníků, Ursíny informoval veřejnost, že most byl ve skutečnosti z betonu. Ledy byly prolomeny. Netrvalo dlouho a první skutečný betonový most u nás překlenul říčku Rokytku v Zenklově ulici v pražské čtvrti Libeň. Na mostě je dodnes osazena litinová pamětní deska s nápisem: "První betonový most silniční v Čechách. Na maximální zatížení pohyblivé 1000 kg/m2 projektoval a v 35 dnech vystavěl Ingenieur Antonín Los, ingenieur, stavitel a geometr. 28. 9. 1896." Jelikož se jedná se o nejstarší betonový silniční most v Čechách, je chráněn jako kulturní památka.
To už byl ale Ursíny daleko a kariéra tehdy třicetiletého odborníka pokračovala. V roce 1895 byl zvolen inženýrem města Záhřebu, kde mu bylo svěřeno mimo jiné zvětšení městského vodovodu a vypracování projektů pro městskou plynárnu a elektrárnu. V letech 1897 a 1898 vyučoval jako externí profesor stavitelství na Královské zemské stavitelské škole v Záhřebu.
Na Slováky nezapomněl
Brzy se ale vrátil do vlasti: když v roce 1900 na C. k. české vysoké škole technické v Brně vznikal odbor strojní, stal se jeho děkanem a byl také jmenován profesorem stavební mechaniky. Vybudoval na škole mechanicko-technickou laboratoř, která měla úřední oprávnění ke zkoušení celého oboru hmot a konstrukcí stavebních i strojních. Ve studijním roce 1913-1914 začal jako první v českých zemích pořádat přednášky ze zkoušení stavebních hmot.
Za svého působení na brněnské technice byl Ursíny děkanem čtyř různých odborů a dvakrát i rektorem školy (v letech 1902-1903 a 1924-1925). Jeho angažmá v dalších organizacích a spolcích by vydalo na dlouhý seznam, vypíchněme proto jen členství v Patentovém úřadu a redaktorování Ottova slovníku naučného pro technickou část.
Že strávil Ursíny velkou část života v Čechách, neznamenalo, že by zapomněl na své slovenské kořeny, naopak. Zasazoval se o obnovení slovenské techniky, protože po vzniku první republiky nebyla na Slovensku vysoká škola technického zaměření, a tak mladí Slováci odcházeli za vzděláním do Čech nebo do ciziny. Ursíny byl také členem Spolku profesorů Slováků a překládal ze slovenštiny do češtiny. V Bratislavě jej dodnes připomíná Ursínyho ulice. Profesor Michal Ursíny zemřel 19. září 1933 v Brně.