Dalo by se říct, že na důležitých životních křižovatkách děkana FSI Matyáše Lercha přehazovalo výhybku jeho zdraví a udávalo tak směr Lerchova osudu. Úraz, který prodělal v dětství, způsobil, že celý život bojoval s omezením pohybu. Zatímco jiní kluci běhali venku, on studoval matematiku. Kvůli úrazu se nemohl stát učitelem a tak se rozhodl pro akademickou dráhu. Kvůli zdraví se musel vzdát funkce rektora. Kombinací píle a talentu se přesto stal jedním z největších českých matematiků minulého století a jeho práci se dostalo světového věhlasu.
Drobnému zemědělci Vojtěchu Lerchovi a jeho ženě se 20. února 1860 narodil zdravý syn, který dostal jméno Matyáš. V chlapcových šesti letech ale přišla tragédie. Matyáš spadl z půdy, a to tak nešťastně, že si z pádu odnesl trvalé následky: jeho levá noha zůstala ohnutá v koleně, takže mohl chodit jen s pomocí berle. Do školy nastoupil následkem úrazu až v devíti letech poté, co se rodina přestěhovala s vesnice Milínov do blízké Sušice.
Nebyl to vskutku šťastný start do života, ale malý Matyáš už brzy začal své okolí překvapovat. Ve škole se projevil jako mimořádně bystrý žák s talentem pro matematiku. Zatímco jiní kluci jeho věku běhali venku, Matyáš studoval. Po dokončení základní školy odmítl kariéru úředníka a rozhodl se pokračovat na gymnáziu, kam jej díky skvělým výsledkům přijali rovnou do pátého ročníku. V té době už byly jeho matematické schopnosti takové, že si svému učiteli ze základní školy v dopisech stěžoval na chyby, které odhalil v učebnicích středoškolské matematiky.
Navzdory nespornému talentu neměl Lerch ani po úspěšném složení maturitní zkoušky příliš vysoké ambice. Chtěl být středoškolským učitelem, dal se proto zapsat na České vysoké učení technické v Praze. Až ve třetím ročníku zjistil, že kvůli své tělesné vadě nedostane lékařské doporučení pro výkon učitelského povolání. Studium stavebního inženýrství proto nedokončil a začal se plně věnovat matematice, na kterou v rámci školy přešel. Jeho akademická dráha byla určena.
Uznání ve světě
Skvělé studijní výsledky při vysokoškolském studiu matematiky otevřely Lerchovi dveře do zahraničí. Obdržel státní stipendium ve výši 800 zlatých a v roce 1884/85 pokračoval ve studiích na berlínské univerzitě, kde potkal vyučující, kteří měli velký vliv na jeho další vědeckou činnost. Po návratu do Prahy se v roce 1886 habilitoval a byl jmenován soukromým docentem pražské techniky.
Z této doby pochází jeho zřejmě nejintenzivnější publikační činnost: Lerch uveřejnil než 110 vědeckých prací, což v průměru vychází na jednu práci měsíčně. Jeho činnost mu začala přinášet věhlas v zahraničí, Češi jej však dlouho nedokázali docenit. A protože na místo na tuzemské univerzitě čekal marně, přijal roku 1896 post profesora na universitě ve švýcarském Freiburgu.
| Další zajímavé příběhy ke 120. výročí založení fakulty přinášíme postupně v rubrice 120xFSI. Pokud budete mít i vy pro rubriku zajímavý námět, dejte nám o něm vědět na e-mail Ivety Hovorkové hovorkova@fme.vutbr.cz. |
Během švýcarského působení se Lerchovi dostalo už naprosto nepřehlédnutelného světového uznání: v roce 1900 se stává laureátem Velké ceny pařížské Akademie věd jako teprve druhý Čech po J. E. Purkyňovi, a je zároveň navržen za jejího člena.
Zahraniční angažmá znamenalo pro Matyáše Lercha změny nejen v pracovním, ale i v soukromém životě. V roce 1900 podstoupil ve Švýcarsku náročnou operaci, po níž mohl odložit berlu a chodit jenom o holi, na kratší vzdálenosti dokonce bez ní. V roce 1897 za ním přijela jeho čtrnáctiletá neteř Růžena Sejpková, která mu následující čtvrt století vedla domácnost, aby se mohl plně věnovat své odborné činnosti. Aby svoji příbuznou zabezpečil, vzal si Lerch svoji neteř v lednu roku 1921 za manželku. Sňatek musela povolit Zemská správa politická v Brně, která snoubencům prominula jejich pokrevní příbuzenství.
Zpátky domů
Přes mezinárodní úspěchy se však Lerch necítil v cizině šťastný, chtěl své poznatky předávat studentům doma, na české univerzitě. Když mu po deseti letech skončilo působení ve Švýcarsku a zároveň se uvolnilo místo profesora na tehdy mladé brněnské technice, neváhal a místo v roce 1906 přijal. O dva roky později byl zvolen děkanem odboru strojního inženýrství a na studijní rok 1910/1911 dokonce i rektorem, post v čele univerzity ale ze zdravotních důvodů odmítl. V té době se už zdravotní stav Matyáše Lercha zhoršoval. Trpěl cukrovkou, kterou tehdy ještě nebylo možné léčit.
V roce 1920 změnil Lerch působiště z technické univerzity na nově vzniklou Masarykovu univerzitu, byl zde jmenován profesorem matematiky a stál u zrodu tamní Přírodovědecké fakulty, jejíž provoz zahájil vůbec první přednáškou. Nesla název „O dvojicích“ a konala se v posluchárně české vysoké školy technické v Gorkého ulici. Na Masarykově univerzitě se Lerch s nadšením vrhl do budování matematického ústavu a jeho knihovny, do níž převedl i část knihovny vlastní. To už mu ale mnoho čas nezbývalo.
Při prázdninovém pobytu v Sušici dostal Lerch po koupání v řece Otavě zápal plic a organismus, podlomený letitou cukrovkou, nápor nevydržel. Profesor Matyáš Lerch zemřel 3. srpna 1922 v Sušici, kde jako malý vyrůstal.
Matyáš Lerch byl neobyčejně pilný a plodný vědec. Jeho dílo obsahuje celkem 238 vědeckých prací, zejména z obecné teorie funkcí, teorie eliptických funkcí a eliptických integrálů, teorie čísel, diferenciálních rovnic a syntetické geometrie. Je obecně považován za nejvýznamnějšího českého matematika přelomu 19. a 20. století.