Celkem třikrát stál profesor Vladimír List v čele odboru strojního a elektrotechnického inženýrství a jednou i v čele celého VUT jako rektor. Přesto se do povědomí veřejnosti zapsal mnohem víc jako ten, kdo se zasloužil o elektrifikaci Československa. Brno mu vděčí za první teplárnu a Praha mu málem vděčila za první metro.

Vladimír List se narodil 4. června 1877 na pražském Karlíně do rodiny poštovního úředníka. Dobře situovaná rodina umožnila mladému Vladimírovi vystudovat gymnázium a poté i strojní inženýrství a elektrotechniku na české technice v Praze. Po obdržení Gerstnerova stipendia List pokračoval v postgraduálním studiu elektrotechniky u profesora Gérarda na Institutu Montefiore v belgickém Lutychu, tehdejší mekce evropských elektrotechniků.

Po návratu do Čech nastoupil Vladimír List do praxe. A kde jinde měl elektrotechnik na počátku 20. století působit, než u Františka Křižíka, který pustil mladého inženýra k řadě významných projektů, jež předznamenaly budoucí vývoj české elektroenergetiky. Mezi lety 1902–1909 pracoval List v Křižíkově továrně v Praze, kde to dotáhl až na post šéfinženýra.

V roce 1907 přijal List nabídku stát se profesorem na České vysoké škole technické v Brně. Nespokojil se jen s výukou a psaním skript, ale hned se pustil i do budování nových laboratoří. Velkou budoucnost viděl například v elektrifikaci dopravy, důraz kladl i na propojení teorie s průmyslovou praxí. Třikrát stál v čele odboru strojního a elektrotechnického inženýrství (v letech 1910–1911, 1919–1920 a 1939–1940) a v letech 1917–1918 byl i rektorem.

Dodat elektrifikaci řád

V roce 1913 Vladimír List vypracoval spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem návrh zákona o soustavné elektrifikaci Moravy (po válce byl zákon vztažen na celé Československo). Osobně přesvědčoval podnikatele i představitele veřejné správy o nutnosti vybudovat spolehlivou veřejnou elektroenergetickou síť s páteří vysokonapěťového vedení. List si také uvědomil, že pokud si bude elektrifikaci každý dělat, jak se mu zlíbí, nastane místo pokroku chaos. I díky němu se podařilo prosadit jednotné napětí v rozvodné síti i v zásuvkách, což ušetřilo budoucí energetice miliardy. Sjednocení technických norem bylo vůbec jeho velkým tématem. Významně se podílel na jejich vytváření a prosazování, jím zavedené logo ESČ je od roku 1926 dodnes dokladem o bezpečnosti otestovaných elektrospotřebičů.

List hodně cestoval a tak se mohl inspirovat ve světě. V New Yorku obhlédl tamní systém okrskového topení a díky němu vznikla v Brně v roce 1930 první teplárna v Československu (psali jsme o ní v příběhu turbíny zde). List také pochopil, že rozvoj velkých měst se neobejde bez podzemní dráhy, roku 1926 proto navrhl spolu se stavebním inženýrem Bohumilem Beladou první projekt pražského metra se čtyřmi trasami a elektrickým pohonem s názvem „Podzemní rychlá dráha pro Prahu“.

Vladimír List publikoval jako autor nebo spoluautor více než 600 odborných knih, skript a článků. Za své zásluhy získal řadu domácích i zahraničních řádů a vyznamenání, na jeho domovské škole to byl třeba čestný doktorát brněnské techniky z roku 1947 a Zlatá medaile VUT roku 1967. Udělení doktorátu mělo ovšem hořkou pachuť, hned následujícího roku mu akční výbor KSČ zakázal kontakt se školou a poslal ho do penze.

Rejstřík zájmů Vladimíra Lista neobsahoval jen elektrotechniku, naopak byl neobyčejně pestrý. Zajímal se o matematiku, architekturu, národní hospodářství, veřejnou správu i umění a literaturu. Jak to všechno zvládal? Celý život se řídil přísným pracovním i životním režimem a sportem překonával vleklé zdravotní obtíže. Když oslavoval v roce 1947 své sedmdesátiny, přeplaval u Obory brněnskou přehradu. Není divu, že se dožil úctyhodného věku 94 let. Profesor List zemřel v Brně 27. června 1971 a je pochován na Ústředním hřbitově v Brně. Jeho jméno nese první budova postavená v brněnském Technologickém parku a studentské koleje v Kounicově ulici.