Ve 120leté historii se v čele strojní fakulty vystřídalo celkem 58 děkanů, někteří z nich zastávali tuto funkci opakovaně. Rekordmanem byl profesor Zdeněk Elger, který zastával post v čele fakulty celkem čtyřikrát ve čtyřech různých dekádách a ve dvou různých státních zřízeních. Elger z Elgenfeldu byl šlechtic nejen původem, ale dle vzpomínek také a zejména duchem.

Zdeněk Elger se narodil dne 30. října 1871 v Novém Strašecí. S výborným prospěchem vychodil reálku v Hradci Králové a poté se dal na studium na strojním odboru české techniky v Praze, kde složil v roce 1893 státní zkoušku a byl promován inženýrem.

Hned po absolvenci nastoupil do prvního zaměstnání, ve strojírně Märky, Bromovský & Schultz v Hradci Králové začínal jako konstruktér v oboru parních strojů pro cukrovarnický průmysl a vodárenství.

Roku 1885 získala firma Märky, Bromovský & Schulz na 25 let do pronájmu Adamovské strojírny. Podnik se do té doby orientoval především na výrobu zařízení pro pivovary, lihovary, mlýny a cukrovary. Novým nájemcům se podařilo rozšířit výrobu o vodní turbíny, parní kotle, jeřáby, plynové a benzinové motory či kompresory. V podniku pracovala řada špičkových konstruktérů, mezi nimiž byl od roku 1899 i Zdeněk Elger, který se stal ve svých 28 letech šéfinženýrem a krátce poté i ředitelem adamovského závodu, kde také zavedl stavbu chladírenských zařízení.

Elger však v Adamově pracoval jen krátce, od roku 1901 začal své působení jako řádný profesor nauky o strojích na nově zřízené brněnské technice. Za svou kariéru se významně zapsal do historie ústavu tepelných strojů. V roce 1911 při příležitosti otevření nových budov techniky na Veveří ulici mohl návštěvníkům předvést poměrně dobře vybavenou strojní laboratoř, kterou až do svého odchodu do důchodu doplňoval a zařizoval – pokud finance dovolily – nejmodernějšími měřícími a kontrolními přístroji a novými zkušebními stanicemi.

Elger zprvu vyučoval obecnou nauku o strojích a teoretickou nauku o strojích. V nové budově k přednáškám přidal samostatná cvičení z těchto předmětů a k tomu později i zkoušení strojů tepelných, nauku o strojích tepelných a stavbu strojů chladicích. Ve dvacátých letech vedl cvičení z paliv a olejů.

Profesor Elger byl čtyřikrát zvolen děkanem odboru strojního inženýrství (1902/03, 1914/15, 1922/23, 1931/32) a ve studijním roce 1905/1906 zastával také funkci rektora. Čtyřnásobné působení na postu děkana z něj dělá našeho „rekordmana“: děkanem byl ve čtyřech různých dekádách a ve dvou různých státních zřízeních, tedy za Rakouska-Uherska a poté za první republiky.

V roce 1937 po roční zdravotní dovolené odešel pro nemoc do důchodu. Podle dobových záznamů byl Zdeněk Elger z Elgenfeldu šlechtic nejen původem, ale aristokratem byl i duchem a jednáním. Profesor Elger zemřel 15. prosince 1940 v Brně. Jeho secesní dům s působivým průčelím je památkově chráněn a najdete jej v brněnské Pellicově ulici číslo 8, kde má profesor Elger i pamětní desku.