Pneumobil Racing Team Brno má za sebou další sezónu a výsledky ukazují, že byla velmi úspěšná: pětkrát si tým sáhl pro medaili, a to zejména díky novému monopostu Typhoon, v překladu Tajfun. Přiléhavý název pro vozítko poháněné stlačeným vzduchem se v týmu natolik ujal, že mladí konstruktéři v podobném duchu pojmenovali i další monopost, který teprve vyvíjí: Hurricane.
Uplynulá sezónu byla kvůli koronaviru ve znamení online. A tak asi nepřekvapí, že se tradiční závod v maďarském Egeru, který bývá vrcholem celého týmového snažení, letos nekonal. Místo toho se pneumobil proháněl v areálu CESA. „Dostali jsme přesně předepsaný formát videí a popis tratí, které jsme si postavili na CESE a tam jsme i závodili. Přes video proběhla i technická prohlídka vozu, videa ze závodů pak musela mít časovou značku, aby bylo klání fér,“ popisuje Michal Michalec, letošní tým lídr, jak na vlastních improvizovaných tratích závodilo všech dvacet týmů ze šesti zemí Evropy.
Tajfun ze strojárny nakonec smetl většinu soupeřů ve všech hlavních disciplínách, v každé kategorii si sáhl po stříbrné nebo bronzové medaili. „Stavíme naše vozidla na maximální výkon, takže nám letos hrálo do karet, že nebyla zařazena disciplína o maximální dojezd,“ přiznává Michalec. Největší radost udělala mladým konstruktérům stříbrná medaile pro monopost Typhoon z disciplíny Arcade & Efficiency, v němž se posuzovala efektivita pneumatického okruhu.
Co láká mladé lidi na tom, trávit hodiny v dílně a u počítače, aby se na konci sezóny mohl jeden z nich jako pilot prohánět ve vozítku na stlačený vzduch? Michalce hnal jeho dětský sen. „Než jsem nastoupil na vysokou školu, stavěli jsme s bratrem doma takovou buginu. Jenže na to nebyl čas, nikdy jsme ji nedokončili a pak jsme se jí museli zbavit, protože zavazela. Když jsem na strojárně nastoupil na inženýra, nabídli nám jako týmový projekt pneumobil. Tehdy jsem si řekl, že je to dobrá příležitost uskutečnit svůj sen sestavit nějaké vozidlo,“ vzpomíná Michalec. Tak vznikl Falcon, předchůdce Typhoona.
Kromě dobré party, která se v týmu sešla, lákaly Michalce i nové zkušenosti. „Přineslo mi to vhled do návrhů, optimalizace, přípravy výrobní dokumentace a zajištění výroby, až po montáž a testování. A třešničkou na dortu byly samotné závody, kde jsem měl tu čest Falcona pilotovat a vyhráli jsme tehdy první místo,“ dodává Michalec.
Lze řízení pneumobilu porovnat se zkušeností za volantem osobního auta? „Je to jiné. Auto má plynulou regulaci plynu a pneumobil nikoliv. Náš plyn funguje pouze jako on/off, takže když ho sešlápnete, tak vás „vystřelí“ vpřed, což není moc příjemné například v zatáčkách. Pneumobil disponuje i převodovkou, ovšem v porovnání s autem zde máme pouze dva převodové stupně. To nám ovšem nebrání dosahovat rychlosti kolem 50 kilometrů v hodině. Klasickou spojku pneumobil nemá, zato řadící páka je osazená tlačítkem, které zabraňuje zmáčknutí plynu v průběhu řazení. Pneumobil je oproti autu hravější a živější, zejména náš poslední model,“ popisuje pohled zpoza volantu Martin Valena, dlouholetý člen týmu a vedoucí sekce konstrukce.
Na rozdíl od závodů Formula Student nenutí pravidla tvůrce pneumobilů stavět každý rok nový monopost. Tým se proto rozhodl jít cestou zlepšování. „Nepotřebujeme chrlit každý rok nové auto, raději si zaznamenáváme, co bychom chtěli vylepšit. Občas je ale čas a chuť se pustit do nového monopostu, nebo nás k tomu přece jen donutí změna pravidel,“ naráží Valena na poslední model Typhoon, který jako čtyřkolový nahradil původní tříkolky Javelin a Falcon.
| Parametry pneumobilu Typhoon
|
Ještě jedno specifikum si Pneumobil Racing mezi studentskými týmy drží, a to je silná vazba na výuku. Řada dílčích úprav a „zlepšováků“ vzniká jako studentské projekty. Třeba rychloúchyt kapoty, který týmu během závodů ušetří čas, navrhl jeden ze studentů FSI jako svoji práci. „Zapojení do týmu rozhodně není na úkor školy. Na Ústavu konstruování máme k pneumobilu i volitelný předmět pro bakaláře, týmové projekty na magisterském studiu a závěrečné práce. Myslím, že pro studenty je výhoda v tom, že svůj návrh mohou jak uskutečnit, tak si jej i otestovat v provozu na našem vozidle,“ říká bývalý vedoucí týmu Matúš Ranuša, který se dnes věnuje hlavně výuce a organizaci letní školy pro středoškoláky.
V týmu je obvykle kolem dvacítky lidí, v drtivé většině ze strojní fakulty. Dveře jejich dílny jsou ale otevřené i ostatním studentům z VUT. „Nově máme zájemce z FEKTu a slibujeme si od toho, že se sekce elektroniky trochu rozroste. Uvítali bychom taky někoho šikovného na komunikaci se sponzory, marketing nebo management,“ doplňuje Michalec.
Co bude tým dělat přes zimu už je jasné: na stole jsou plány na další monopost, který, ač je zatím na papíře, už má jméno: Hurricane. „Zůstali jsme u jména v duchu vzdušných živlů, což má svoji symboliku, vždyť jezdíme na stlačený vzduch. A třeba nám to jméno dodá i větší respekt u našich soupeřů, které jako pořádný hurikán v květnu na závodech v Maďarsku rozmetáme,“ těší se Michalec.
Článek vyšel v časopise Události na VUT 2 | 2021/2022