V duchu písně od kapely Rangers říká, že „strojařina potkala ho omylem“. Nakonec se Marek Scholler v oboru našel, zaujala ho termomechanika, kterou se dnes živí na volné noze a se svojí alma mater stále spolupracuje. K tomu má nepřehlédnutelného koníčka, který už dávno přerostl do druhého povolání: jako kapelník vede osmnáctičlenný brněnský big band New Time Orchestra.

Pohled na webové stránky Marka Schollera, nazvané příznačně Heatman.cz, prozradí, že se věnuje oblasti odborně zvané CDF neboli Computational Fluid Dynamics. „Jde o počítačové simulace proudění a přestupu tepla pro různé aplikace,“ vysvětluje Scholler a s úsměvem dodává, že si studium na strojní fakultě VUT původně vybral proto, že nechtěl v budoucí práci prosedět celé dny u počítače.

To by ho ale nesmělo ve třetím ročníku zlákat studium termomechaniky, oboru, který se zabývá získáváním, přeměnami a transportem energie a účinností jejího využití. „Baví mě, že je to poměrně abstraktní obor, v termomechanice nemáte nic hmatatelného. To mě zaujalo už tenkrát,“ říká.

Ze studií ho těsně před dokončením doktorátu odlákala práce pro mezinárodní společnost Honeywell, odkud po dvanácti letech přešel na volnou nohu. „Částečně to bylo vynuceno tím, že došlo ke stěhování celého oddělení z Česka do Indie. Na druhou stranu to tak asi mělo být,“ hodnotí zpětně Scholler, který tak mohl upřít ještě víc úsilí do svého dalšího projektu, jež má na první pohled se strojařinou pramálo společného: big bandu New Time Orchestra.

Nebýt pandemie, na otázku zda se cítí být víc strojařem nebo muzikantem by prý odpověděl „půl napůl“. Koronavirus trochu přemíchal karty, nic to ale nemění na tom, že New Time Orchestra patří k etablovaným tuzemským big bandům.

„V podobných kapelách jsem hrál už dřív. Viděl jsem, jak by se věci daly dělat jinak, lépe, ale moje snaha něco změnit vyšla vždycky naprázdno. Tak jsem si řekl, že než abych někoho přemlouval, udělám si to po svém,“ popisuje Scholler dobu, kdy kapelu zakládal.

Už od začátku měl v hlavě profesionální orchestr. „Kapela je postavená na půdorysu klasického big bandu, tedy 18 lidí, což už samo o sobě není snadné uživit. Právě proto jsem chtěl, aby to nebyl hobby projekt, ale oslovil jsem profesionální muzikanty na co nejvyšší úrovni, abychom dělali dobrou muziku, a díky tomu může být naše práce i náležitě honorována. Snažíme se posouvat pořád výš, nejen umělecky, ale i vizuálně a marketingově,“ říká.

Když začínal jako kapelník, pomohlo mu totéž, co mu o několik let později usnadnilo přechod ze zaměstnání k podnikání: kontakty. „Pokud se má člověk do něčeho pustit na vlastní pěst, nemůže začít z nuly. Je dobré budovat si kontakty na lidi, kteří vám můžou s vaším záměrem pomoci – ať už se bavíme o začátcích v podnikání, nebo třeba o kapele,“ věří Scholler.

Obloukem se vracíme k termomechanice, kterou má Marek Scholler tak rád. I agenturu, pod jejíž hlavičkou orchestr hraje, pojmenoval HEAT art. Především ale neustále zdůrazňuje, jak důležitý je přenos energie mezi kapelou a publikem.

Vedle swingových hitů má proto New Time Orchestra v repertoáru i aranže popových písní, jazzu, funky nebo rocku. „Nechceme dělat artovou produkci pro omezené spektrum posluchačů. Spíš chceme být v tom nejlepším smyslu slova mainstreamoví a přístupní. Tento typ orchestru, už z toho, jak je postaven, je předurčen k tomu, aby hrál energickou hudbu. Máme čtyři trubky, čtyři trombony, pět saxofonů a rytmickou sekci. Snažím se do repertoáru vkládat energické věci, kde je možné využít sílu orchestru a skladbu vygradovat. I zpěvačka Hanka Holišová, která s námi často vystupuje, je velmi energická osobnost a dokáže naše skladby skvěle prodat,“ vysvětluje Scholler, který s orchestrem odehraje ročně kolem dvou desítek vystoupení.

Na svůj vysněný koncert zatím čeká. Jeho nejvyšší metou je prý Opera v Sydney. „Nikdy jsem tam sice nebyl, ale z videí a fotek má z toho místa výborný pocit. Carnegie Hall mne ze židle nezvedá, ale v Sydney Opera House bych si zahrál moc rád,“ uzavírá Scholler. Tak uvidíme, jestli svoji energii Heatman přenese i k protinožcům.

Článek vyšel v časopise Události na VUT 3 | 2021/2022