Porazit, ale nezranit. To je cílem judistů, mezi které patří i student FSI Vít Škrkoň. Juniorský mistr republiky, dnes závodník mezi muži do 90 kilogramů, se judu věnuje od malička. Jak sám říká, líbí se mu všestrannost, kterou tento bojový sport obnáší, i pokora, kterou si mají zápasníci v rámci filosofie osvojit.
„Jako dítě jsem byl hodně divoký, takže rodiče rozhodli, že mě dají na nějaký bojový sport, abych se zklidnil,“ vzpomíná Vít Škrkoň. Souboje v judu ho hned chytly, vzdal se kvůli nim i hokeje, který dříve hrával. „Líbila se mi parta, se kterou jsem judo trénoval, i vědomí, že jsem schopen se ubránit. V životě jsem se ovšem na veřejnosti nepral, ono stačí, když protivník ví, že dělám judo, a už si drží odstup,“ říká s úsměvem.
Za bojovým sportem s japonskými kořeny se podle něj skrývá mnohem víc, než jen technické chvaty, které divák vidí v televizi. „Judo je především ohebnost a koordinace celého těla. V naší rozcvičce nikdy nechybí gymnastika, důležité je i posilování a fyzická kondice. Pro techniku juda si pak člověk musí vypěstovat určitý cit, musíte umět pracovat s těžištěm soupeře a využít jeho pohyb ve svůj prospěch. Proto je judista schopný hodit i těžšího soupeře. Vycítí, kde je soupeř nestabilní a využije toho,’’ popisuje Škrkoň.
V roce 2019 byl juniorským mistrem republiky. Další sezonu mu překazila pandemie, dnes už závodí v kategorii mužů do 90 kilogramů, v níž se na posledním mistrovství republiky umístil na bronzové příčce. „Za největší životní úspěch považuji porážku italského soupeře Kenny Komi Bedela, který se dva měsíce na to stal vicemistrem Evropy a rok na to byl dokonce pátý na mistrovství světa. Vědomí, že jsem porazil soupeře, který dosáhl takového úspěchu, mi dodalo hodně sebevědomí,“ říká.
Není kimono jako kimono
Díky judu v sobě Vít Škrkoň objevil talent i pro další sporty. „Výhodou jsou taky pády, v judu jsem se naučil padat tak, abych se nezranil. Často se lidem stává, že spadnou třeba na lyžích a zlomí si ruku, protože ji dali pod sebe. Judista je zvyklý padat a ví, jak se sbalit, aby si neublížil,“ popisuje Škrkoň.
Modřiny si domů z juda nenosí. Cílem tohoto bojového umění je přeprat, ale neublížit. „Lidé vidí kimono a pak se může zdát, že všechna východní bojová umění mají stejný princip. Faktem ale je, že se hodně liší. Třeba karate jsou hodně údery a kopy. Naopak judo v překladu znamená jemná cesta. Jde o to soupeře povalit a znehybnit, ne zasáhnout. Judo učí pokoře a respektu, na začátku zápasu se soupeři ukloníte, na konci si podáte ruce,“ cení si Škrkoň a dodává, že stejně jako v každém sportu samozřejmě může dojít ke zranění, ubližovat ale v judu není cílem.
Berle, o kterých Vít Škrkoň na rozhovor přišel, to bohužel potvrzují. Při zápase soupeř udělal technicky špatně chvat a zasednul mu zboku koleno, Vítka teď čeká operace. „To se prostě ve sportu stává,“ říká smířeně a už se těší, jak se po rehabilitaci vrátí zpět na tatami.
Je vidět, sport dělá hlavně pro radost. „Snažím se zvládat školu, judo a nechávat si i volný čas pro sebe. Sportovní vzor nemám, snažím se zlepšovat sám pro sebe a proto, že mne to baví. Vím, že se judem nikdy živit nebudu,“ dodává Škrkoň, který na Fakultě strojního inženýrství dodělává bakalářské studium. V budoucnu by chtěl nasbírat zkušenosti i z oblasti managementu a zapojit se do rodinné firmy.