Součástí jednoho předmětu bylo také slévárenství. Zkouška zahrnovala znalosti z technologie slévárenství, výroby forem pro odlévání kovů, vlastní lití a opracování odlitků po vyjmutí z forem. Zkoušející profesor pozval vždy dva studenty, kteří si vytáhli otázky na přípravu, zatímco jednoho zkoušel. Ten zkoušený student měl chabé znalosti, a tak mu profesor dával další doplňující otázky. Stále toho moc nevěděl. Profesor se ho dále zeptal, aby mu vysvětlil, co je to „šněrovačka“ a hned při tom profesor již rozčíleně dodal: „Doufám, že mi neřeknete, že je to šněrovačka, co používaly dámy na zeštíhlení pasu.“ Student to neuměl vysvětlit, a tak se profesor obrátil na mě, abych to vysvětlil. Bylo to jednoduché a profesor se uklidnil. Zřejmě nechtěl studenta od zkoušky vyhodit a k našemu překvapení řekl studentovi, aby otevřel okno do ulice. Když ho otevřel, profesor řekl: „Jestli to chcete za dobře, zakřičte třikrát z okna – jsem blbec a nic neznám.“ Vyděšený student to před námi z okna třikrát zakřičel do ulice, a tak mu profesor zapsal do indexu známku dobře. Asi si to bude pamatovat celý život…

Výše uvedená krátká ukázka pochází z knihy absolventa FSI Josefa Jana Spáčila, který na fakultě studoval na Katedře vodních strojů a automatizace v letech 1962–1967. Své vzpomínky na školní léta (nejen) na univerzitě sepsal v knize Šťastná studentská léta. Knihu vydalo nakladatelství Nová Forma.