Stroj, na který se díváte, vypadá jako skutečný. Kolem něj vyskakují údaje, které v reálném čase zobrazují stav zařízení, vyjádřený až pěti stovkami parametrů. Pozor, objevuje se problém! Ale není třeba panikařit. Před vámi se ihned zobrazí upozornění a názorné pokyny, jak závadu vyřešit. Vítejte v roli „údržbáře“ v čase čtvrté průmyslové revoluce…

Malá ukázka v úvodu ilustruje, na čem už léta pracují odborníci z Ústavu výrobních strojů, systémů a robotiky (ÚVSSR) na strojní fakultě VUT. Loni zaznamenali velký úspěch s firmou TOS Čelákovice, když její multifunkční hrotová bruska BUD 100 MULTI získala Zlatou medaili na Mezinárodním strojírenském veletrhu. Překročit práh čtvrté technologické revoluce jim pomáhali právě odborníci z VUT, kteří brusku vtáhli mimo jiné i do virtuální reality.

„Nenasazovali jsme naši technologii na už existující stroj, ale naopak virtuální realita a digitální dvojče byly od počátku součástí návrhu. Dnes můžete odkudkoliv na světě sledovat, co stroj dělá, předvést jej zákazníkům na druhém konci planety, provést školení na dálku nebo odstranit závadu. Pokud vím, je to v našem regionu první stroj tohoto typu, který podobné řešení plně využívá,“ vysvětluje výzkumník a programátor Jiří Kovář z ÚVSSR.

VUT v Brně a firma TOS Čelákovice řešily další společný projekt aplikovaného výzkumu s názvem „Digitální stín stroje BUD100“. A s výsledkem slaví úspěchy. Původně přitom znělo zadání spolupráce zcela jinak. „Měli jsme jen vytvořit virtuální model brusky. Ale postupem času se spolupráce s nasazením našeho know-how proměnila až k vytvoření digitálního stínu,“ říká Kovář.

Stejně dobře jako s multifunkční bruskou může toto dlouhodobě vyvíjené řešení po nasazení fungovat i pro jakýkoliv jiný stroj a výzkumníci v tom vidí velký potenciál pro spolupráci s průmyslem. Kromě zmíněné firmy TOS Čelákovice s ním už, po úpravách a přizpůsobení charakteru procesu a strojů, úspěšně pracují i firmy Fermat a Presskan. A další zájemci se hlásí. Výhodou softwaru je, že jej lze po úpravách aplikovat na všechna technická řešení, která odesílají data.

Úspěch jako tento samozřejmě nespadl z nebe, ale jsou za ním roky práce a vývoje. „Když jsme začínali, de facto neexistovala ani vhodná technologie. Například brýle pro rozšířenou realitu byly v zárodku a už vůbec se nevědělo, zda a jak by šly programovat. Bylo nám jasné, že nenajdeme na světě software, který by dokázal spojit a ovládat všechny potřebné technologie najednou, proto jsme se rozhodli, že jej vytvoříme sami. Brýle nám zůstaly jen jako nástroj pro zobrazování virtuální reality,“ vzpomíná Kovář.

Virtuální realita, kterou zakouší konečný uživatel, je jen částí celého řešení. Výzkumníci museli postavit vlastní serverové zázemí, stejně jako si museli naprogramovat software pro čtení dat ze stroje samotného a zajistit, aby data byla dostupná v reálném čase. „Vše jsme budovali od nuly a jde o naše vlastní řešení,“ potvrzuje Kovář.

Zákazníci jsou prý zatím spokojení. A radost mají i výzkumníci. „Nové technologie si těžko hledají zákazníky. A toto je právě ten typ technologie, pro který by si firma sama nikdy nepřišla. Ani by je nenapadlo, že lze něco takového vytvořit. Proto je pro mě největším oceněním to, že jsou ochotní naše řešení využívat,“ říká Kovář.

Maraton místo sprintu

Nyní ale se svým týmem stojí před výzvou, jak si nenechat úspěch proklouznout mezi prsty a zároveň ho skloubit s prací na akademické půdě. „Zákazníci logicky očekávají servis, ideálně 24/7. Což může přinášet problémy s vytížením pracovníků ve výukovém procesu. Takže teď hledáme nějaký balanc,“ přiznává Kovář.

Jednou z cest by mohlo být založení spin-off firmy pod značkou Twineality. Kovář v tom vidí hned několik výhod, jednou z nich je i lepší čitelnost spolupráce pro průmyslové partnery. „Dle mého názoru vysokoškolský ústav není typickým dodavatelem softwarových řešení pro průmysl. Neumím si představit, že bychom například prodali dlouhodobou licenci a pak ji pět let podporovali, zatímco by firmy platily udržovací poplatky,“ vysvětluje Kovář.

Zaběhnutá praxe spolupráce mezi akademiky a průmyslem je přesně opačná, firma přinese problém a výzkumníci nabídnou řešení. Tým z ústavu výrobních strojů naopak stojí o dlouhodobou spolupráci. „Dlouhodobé spolupráce ovšem nejsou v našem prostředí úplně zažité. Chápu, že hledat cesty není jednoduché a postupné kroky se dělají, ale jde to pomalu. A v oblasti softwaru nemáte mnoho prostoru čekat, za rok se určitě vynoří firma, která bude dělat úplně to samé co dnes my,“ zdůrazňuje Kovář potřebu udržet si náskok před konkurencí.

Případné konkurenty i zákazníky Kovář potkal také na letošním Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Na stánku VUT představili další novou technologii nazvanou AROS (Augmented Reality Operator Support, česky údržba s využitím rozšířené reality). I v tomto případě průmyslové partnery zaujali, od začátku se ale rozhodli nastavit jinou strategii spolupráce. „Tvoříme teď takzvané use-cases, tedy nejčastější případy využití, které můžeme nabídnout a designujeme je tak, aby pokryly co největší množství zákazníků. Tím, že neděláme všechna řešení na míru, ušetříme síly,“ věří Kovář.

Veletrh byl pro ně nejen příležitostí se zviditelnit, ale taky ujištěním, že přenášet výsledky bádání do praxe má smysl. „Pro mne byla nejlepší odměna vidět návštěvníky, kteří původně neměli žádný zájem technologii aplikovat. Ale když si ji vyzkoušeli a viděli, jak je naše řešení uživatelsky přívětivé, bylo jasné, že jsme je zaujali. Programování mě baví hodně, ale toto bylo uspokojující,“ uzavírá Kovář.

Článek vyšel v časopise Události na VUT 2 | 2022/2023