Třídíme dostatečně? Kolik recyklovatelných materiálů zbytečně končí v černých popelnicích? A hlavně kolik odpadu obyvatelé a firmy v Česku vyprodukují v následujících letech? Odpovědi hledali odborníci ze strojní fakulty VUT v Brně. Pro Ministerstvo životního prostředí vytvořili software TiramisO, který na základě matematického modelu předpoví produkci odpadů na dalších deset až patnáct let a nabízí i různé scénáře předpokládaného vývoje.
Pro přípravu na budoucnost jsou klíčová data a nejinak je tomu v odpadovém hospodářství. Prognózování produkce odpadů v Česku dosud probíhalo roztříštěně: každý měl svoji metodu, součet předpovědí za jednotlivé obce nebo kraje neodpovídal predikcím pro celou republiku. To se teď změní. Odborníci z Ústavu procesního inženýrství vyvinuli unikátní nástroj, na kterém bude ministerstvo i samosprávy stavět své budoucí plány. „Přišli jsme s certifikovanou metodikou prognózování odpadů. A na jejím základě vytvořili software, který z výsledků předchozích let odhadne budoucí množství komunálních, ale také třeba stavebních nebo zdravotnických odpadů,“ říká vedoucí výzkumného týmu Martin Pavlas z Ústavu procesního inženýrství VUT v Brně.
A s komunálními odpady, tedy s odpady produkovanými hlavně občany, souvisí také druhá certifikovaná metodika, zaměřená na provádění rozborů komunálních odpadů. Rozbory mají napovědět, jak občané třídí a kolik recyklovatelných materiálů končí v černých popelnicích. „Laicky bychom řekli, že jsme vytvořili návod, podle kterého se bude při analýzách jednotně postupovat, aby byly výsledky srovnatelné a zejména opakovatelné,“ doplňuje Pavlas.
Jednotnější vstupní data by pak měla zpřesnit předpovědi matematického modelu, který vypočítá, jak se bude vyvíjet množství komunálních odpadů v dalších letech. „Nejnižší územní jednotkou, pro kterou umíme udělat predikci, jsou takzvané obce s rozšířenou působností. Těch je v republice 206, dále 14 krajů a také máme prognózy za celou Českou republiku. Vyvinuli jsme matematický model, který dokáže zpracovat velké množství dat za všechny tyto jednotky a současně rozlišuje široké spektrum různých typů odpadu,“ popisuje Pavlas s tím, že při aktualizaci dat zabere výpočet nové prognózy hodiny až dny. Běžný uživatel náročnost výpočtů nepocítí, na webu bude software zobrazovat vypočtené výsledky z databáze během sekund.
Výstupy prognostického modelu budou zajímat nejen ministerstvo, ale i samosprávy nebo investory a firmy, které se likvidací či recyklací odpadu zabývají. Kromě prognózy, což je čistě statistický model stanovující trendy na základě dat z minulosti, nabídne nástroj i takzvané scénáře. „Historická data neodráží například změnu legislativy, podporu třídění odpadu, nebo rostoucí poplatky za skládkování. Tyto věci statistika neumí zohlednit, a proto přichází na řadu expertní odhad, který si expert na ministerstvu zadá do systému a my jej výpočtem promítneme na úroveň krajů a dvou stovek mikroregionů,“ vysvětluje Pavlas.
Když věda nevoní
Webová stránka a software jsou výsledkem dlouhé a ne vždy voňavé tříleté práce odborníků na procesním inženýrství. Součástí jejich výzkumu byla i detailní analýza směsného komunálního odpadu. Jinými slovy zkoumali obsah černé popelnice. „Měření spočívalo v ručním třídění vzorků o objemu jeden metr krychlový na přibližně 40 sledovaných skupin odpadu. Zkoumání probíhalo v různých regionech, mj. i v Brně, v Praze a na Vysočině,“ říká Jiří Gregor z Ústavu procesního inženýrství, který koordinoval terénní práce po celém Česku, a dodává: „Jednoduše roztříditelné byly paradoxně ty vzorky, kde občané moc netřídí, protože jejich vzorek byl plný plastu, plechovek, papíru, skla nebo například kapslí od kávy, což se poměrně snadno analyzuje. Těžší byly vzorky u poctivějších občanů, kde se objevovalo trochu bioodpadu v kombinaci směsi všeho možného,“ vzpomíná Gregor.
Konec skládkování odpadu, plánovaný v Česku na rok 2030, předpokládá, že se odpad z většiny využije jako druhotná surovina, nebo alespoň energeticky. Podle Pavlase má Česko v obou těchto ohledech rezervy. „Pro zbytkové, materiálově nevyužitelné odpady, nemáme dostatečné zpracovatelské kapacity, jako jsou například zařízení pro energetické využití odpadů, která dokáží jinak nevyužitelný odpad proměnit v energii, tedy elektřinu či teplo. Druhou velkou výzvou jsou vytříděné odpady, které zatím dostatečně nevyužíváme pro výrobu nových materiálů. Konkrétně u plastu je míra využití poměrně nízká a je závislá na samotném materiálovém složení konkrétního výrobku či obalu. Z obsahu žlutého kontejneru se materiálově využije jen 30 až 60 procent, vše samozřejmě závisí na aktuálním vývoji na trhu a na poptávce po druhotné surovině“ dodává Pavlas.
Tlak na obce, aby více třídily, v dalších letech poroste spolu s poplatky za skládkování. Levný není ani svoz vytříděných odpadů. „Očekávám výrazný růst nákladů na odpadové hospodářství, tedy i tlak na obecní rozpočty a potažmo občany,“ myslí si Pavlas. Ekonomické a další aspekty, které souvisí s „odpadovou revolucí“, jak lze přechod České republiky z lineárního na cirkulární hospodářství nazvat, budou řešit odborníci v projektu CEVOOH (Centrum odpadového a oběhového hospodářství), kde se na problematiku zaměří konsorcium hned osmi špičkových výzkumných organizací a univerzit.
Webovou stránku TiramisO najdete na tiramiso.mzp.cz