Pokud někdo ještě stále trpí představou fyziků, jako vážných mužů v bílých pláštích, Tereza Zemánková ji během pár minut rozbije na kousky. Energická mladá vědkyně srší nadšením, navíc má dar lidem přiblížit svoji práci, v níž stojí rozkročená mezi světem klasické a kvantové fyziky. Že je na dobré cestě, potvrzuje i Cena Josefa Hlávky, kterou si absolventka FSI převzala 16. listopadu na zámku v Lužanech.
Ačkoliv teprve v létě promovala coby absolventka magisterského studia fyziky, ve vědě už se Tereza Zemánková pohybuje léta. Konkrétně zakotvila na Ústavu přístrojové techniky Akademie věd České republiky, který je od její alma mater, Fakulty strojního inženýrství VUT, téměř na dohled. Ještě jako bakalářská studentka se přihlásila na letní stáž a už zůstala. Dnes pracuje ve skupině s tajuplným názvem „Levitační fotonika“.
„Představte si, že máte nějaký malý objekt, třeba kuličku, která má průměr přibližně tisícinu tloušťky lidského vlasu. Tuto kuličku, respektive částici dokážeme pomocí světelného svazku zachytit ve vakuu a následně s ní dělat různé zajímavé experimenty. Proto se náš obor nazývá optická levitace,“ říká Zemánková s tím, že si je vědomá, že to zní jako sci-fi. „Ale já mám sci-fi a fantasy moc ráda,“ dodává s úsměvem.
S kolegy patří mezi přední evropské týmy v oblasti využití optických mikromanipulací v pokročilých experimentech na pomezí klasické a kvantové fyziky. Právě chuť lépe porozumět náročné oblasti kvantové fyziky ji přiměla zapsat se na doktorské studium na Univerzitu Palackého v Olomouci, kde nyní studuje kvantovou optiku. „Systém, který máme v laboratoři, je ideální pro zkoumání semiklasických efektů a přenos makroskopické částice do kvantové říše, jak tomu ráda říkám. A já jsem cítila, že nemám dostatečné základy pro to, abych mohla takto náročné experimenty vysvětlit jednodušeji, nebo je dokázala interpretovat,“ vysvětluje Zemánková.
Jako správný vědec věnující se kvantové fyzice má doma i kočku, byť ji prý po vzoru slavného Schrödingerova myšlenkového experimentu do krabice nezavírá. „Pořád zůstáváme u toho, že je to pouze myšlenkový experiment, který ilustruje paradox kvantové superpozice,“ dodává.
Průvodkyně světem fyziky
Fyzika ji kupodivu nebavila odmalička a dlouhou dobu to prý vypadalo, že ač je dcerou otce-fyzika, v jeho stopách nepůjde. „Bavilo mě třeba, když jsem na brigádě pracovala jako průvodkyně. Ráda komunikuji s lidmi. Pak jsem si říkala, že bych se mohla věnovat třeba popularizaci vědy. Jenže aby člověk mohl jednoduše vysvětlit složité věci, musí jim opravdu dobře rozumět,“ říká Zemánková, u níž nakonec přeci jen vyhrálo studium fyzikálního inženýrství a nanotechnologií.
Zlomový pro ni byl výjezd na stáž, kde strávila čtyři měsíce ve vědecké skupině prof. Markuse Aspelmeyera na Vídeňské univerzitě. „Potkala jsem tam úžasné lidi, navíc je to jeden z nejlepších týmů na poli kvantové optiky. Dostala jsem tehdy dokonce vlastní projekt: musela jsem si nastudovat teorii, navrhnout a provést experimenty, vyhodnotit výsledky. A u toho jsem jim spravila vakuovou pumpu,“ vzpomíná se smíchem mladá vědkyně na zkušenost, která ji motivovala v další práci. „Uvědomila jsem si, jak moc mě to baví,“ dodává.
Čerstvá laureátka Ceny Josefa Hlávky plánuje v budoucnu i další zahraniční výjezdy. Díky pobytu ve Vídni objevila téma kvantové gravitace, které ji aktuálně velmi zajímá. „Výzkum v této oblasti by mohl vést k objevení nové teorie, která by přiblížila kvantovou povahu gravitace. Zatím ale nejsou žádné experimenty, které by to mohly prokázat. Je možné, že právě levitující částice by nás mohla přiblížit k takzvané teorii všeho,“ říká Zemánková s odkazem na „svatý grál fyziky“ v podobě jednotné teorie poskytující syntézu obecné relativity a kvantové mechaniky.
Právě odpověď na otázku kvantové gravitace je jedna z těch, kterou by opravdu chtěla znát. „Ráda bych taky věděla, zda naše snaha dostat makroskopický objekt do kvantové říše opravdu povede k nějakým hodně zajímavým objevům. A trochu realističtější přání je zjistit, jak se nám povede náš nový hybridní systém, kde se pokusíme experimentálně spojit nanočástici a iont, což je něco zcela nového. Jsem hodně zvědavá, jak to dopadne,“ uzavírá Zemánková.