Česká astronomická společnost udělila své nejvyšší ocenění – Nušlovu cenu – profesoru Miloslavu Druckmüllerovi z VUT. Brněnský matematik byl oceněn za výsledky světového významu při matematickém zpracování obrazu zatmění Slunce. Cenu převzal v pondělí večer z rukou předsedy České astronomické společnosti Petra Heinzela na brněnské hvězdárně.
V pondělí večer se Miloslav Druckmüller stal jedenačtyřicátým nositelem Ceny Františka Nušla. Ta je určena k ocenění významných osobností za jejich celoživotní vědeckou, pedagogickou, popularizační nebo organizační práci v astronomii. Cena se udělovala v letech 1938–1949 a v obnovené podobě opět od roku 1999.
Miloslav Druckmüller je světově uznávaným odborníkem v oblasti numerických metod zpracování obrazů sluneční koróny získaných při úplných zatměních Slunce nebo pomocí kosmických sond. Od roku 1979 pracuje na Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství VUT. Věnuje se i popularizaci vědy a výuce, mnohokrát zvítězil ve studentské anketě o nejlepšího pedagoga FSI.
| Připomeňte si nedávný rozhovor s profesorem Druckmüllerem na webu fakulty. |
„Udělení Nušlovy ceny České astronomické společnosti si velice vážím. Když čtu seznam lidí, kteří v minulosti tuto cenu dostali, tak téměř nemohu uvěřit, že do tohoto seznamu také patřím. Nejsem astronom, ale matematik, a v oblasti výzkumu sluneční koróny jsem amatér, žádnou vědu jsem v tom původně nehledal,“ řekl ke svému úspěchu Druckmüller.
„Výsledky pozorování a následné numerické zpracování snímků sluneční koróny technikou vypracovanou profesorem Druckmüllerem dnes uznává již celá odborná veřejnost v oblasti fyziky Slunce. Aplikace jeho numerických filtrů na série snímků s různou expoziční dobou přinesla zásadně nové poznatky o jemné struktuře sluneční koróny, o propojení jednotlivých paprsků a výtrysků a o dynamice vývoje. Výsledky publikované profesorem Druckmüllerem v odborných časopisech si ve světě získaly vážnost a dělají dobré jméno jak české vědě, tak i České astronomické společnosti,“ uvádí společnost na svém webu.
| František Nušl byl český astronom, spoluzakladatel Ondřejovské hvězdárny a dlouholetý předseda České astronomické společnosti. Narodil se v Jindřichově Hradci 3. prosince 1867. Po absolvování tamního gymnázia studoval matematiku, fyziku a astronomii na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1904 se habilitoval na Karlově univerzitě v astronomii, od roku 1908 působil jako profesor matematiky na ČVUT v Praze. Roku 1922 byl jmenován ředitelem Státní hvězdárny v Praze a předsedou České astronomické společnosti. Od roku 1928 se stal také profesorem astronomie na Univerzitě Karlově. Zemřel 17. září 1951 v Praze. Mezi jeho žáky patřily dvě generace českých astronomů. Více o ocenění včetně seznamu nositelů Nušlovy ceny naleznete na www.astro.cz |
Profesor Druckmüller je držitelem mnoha ocenění, mimo jiné Zlaté medaile VUT v Brně, Ceny Učené společnosti České republiky, Ceny města Brna v oblasti přírodních věd a byl také zvolen osobností Jihomoravského kraje za přínos v oblasti vědy. V roce 2018 Mezinárodní astronomická unie schválila návrh na pojmenování planetky č. 6263 jeho jménem.
Pane profesore, gratulujeme k dalšímu krásnému ocenění!
| Vyjádření prof. Miloslava Druckmüllera k udělení Nušlovy ceny Udělení Nušlovy ceny České astronomické společnosti si velice vážím. Když čtu seznam lidí, kteří v minulosti tuto cenu dostali, tak téměř nemohu uvěřit, že do tohoto seznamu také patřím. Nejsem astronom, ale matematik, a v oblasti výzkumu sluneční koróny jsem amatér. Když jsem v roce 1999 poprvé viděl a fotografoval úplné zatmění Slunce v Maďarsku, snažil jsem se udělat pěkné obrázky, které odpovídaly tomu, co jsem viděl. Žádnou vědu jsem v tom nehledal. Chtěl jsem vidět, jak sluneční koróna vypadá, co se v ní děje. Matematika byla pro mne nástroj, abych to vidět mohl. Domníval jsem se, že počítačové programy, které k tomu budu potřebovat, jsou prací na několik zimních večerů. Netušil jsem, že na nich budu pracovat dodnes, což je již téměř čtvrtstoletí. Slovo amatér je odvozeno z latinského slova amare – milovat. V mém případě to je spíše posedlost než láska. Čím více stále dokonalejších obrazů sluneční koróny jsem vytvořil, tím více zajímavých a neznámých věcí jsem na nich nalezl, a to mne postupně přivedlo k zájmu o sluneční fyziku. Naprosto zásadní bylo mé setkání s profesorkou Shadií Habbal z Institute for Astronomy, University of Hawaii. Postupně vznikla spolupráce a přátelství dvou lidí z různých oborů. Od začátku jsem Shadii kladl spoustu hloupých otázek, protože jsem fyzice plazmatu sluneční koróny moc nerozuměl. Časem se však ukázalo, že některé z těch otázek nejsou zase až tak moc hloupé, jak se původně zdálo. Pohled z „z druhé strany“ může být někdy docela užitečný a skeptický pohled matematika, který ve všem hledá chyby, také. Shadia se hlavně zabývá studiem záření těžkých iontů (Fe, Ni, Ca, ...) ve sluneční koróně, které je úžasným diagnostickým nástrojem plazmatu sluneční koróny. V této oblasti vznikla rozsáhlá spolupráce, která postupně přerostla mé časové možnosti, ale i mé schopnosti konstrukce složitých systémů pro pozorování během úplných zatmění Slunce. Štěstím bylo, že se mi podařilo „nakazit“ mé kolegy z Ústavu matematiky FSI VUT, a to Janu Hoderovou a Pavla Štarhu. Bez nich si vůbec nedovedu představit dnešní spolupráci s havajskou univerzitou, mne samotného by to „zasypalo“. Když jsem se vracel 11. srpna 1999 v noci z Maďarska, netušil jsem, co ta jedna kazeta s naexponovaným filmem za čtvrt století způsobí… |