Roční přípravy, nekonečné hodiny práce a pak…čekání na zázrak. I tak vypadá realita vědecké expedice za zatměním Slunce. Větru a dešti poručit neumíme a výsledek je nakonec i přes všechno úsilí závislý také na náhodě a rozmarech techniky a počasí. Jak si tentokrát příroda s týmem Solar Wind Sherpas pohrála? A uspěli se svým pozorováním? Přečtěte si v posledních zápiscích expedice za zatměním.
Zápisky matematičky Jany Hoderové:
Neděle 7. dubna (Sims, Arkansas, USA)
V Sims stoupá nervozita. Ráno máme zataženo, ale podle předpovědi se kolem desáté vyjasní. Potřebujeme doladit ustavení montáží a ověřit, že skutečně trasují Slunce. Myšlenky na přesun „mobilního týmu“ – tedy mě, Petra Štarhy a techniky – někam zhruba sto kilometrů autem padly. Počasí v Sims vypadá nadějně. Shadia na základě informací o situaci na silnicích, počtu lidí, kteří chtějí zatmění vidět a po zkušenostech se šílenstvím lidí při zatmění v USA v roce 2017 rozhodla, že tento přesun by ohrozil celou skupinu. Nejde totiž jen o pořízení dat přímo během zatmění. Několik dalších hodin po zatmění zabere pořizování kalibračních dat. Vzhledem k tomu, že potřebujeme v pondělí večer v Sims sbalit techniku, v úterý ráno vyrazit zpět do Houstonu a zde připravit techniku na přepravu zpět cargem na Havaj, nemůžeme riskovat, že bychom těch sto kilometrů zpět do Sims jeli třeba osm hodin a dostali tím do potíží celou skupinu.
Pondělí 8. dubna – den zatmění
Naše skupina v Sims soucítila celou neděli s těmi, kteří měli mít pozorovací místo v Torreónu v Mexiku. Věděli jsme, že se přesouvají do místa zvaného Ciudad Canatlán za lepší předpovědí a že v Torreónu zůstává jen Miloš a Jindra Nový. Takže probuzení do pondělního dne zatmění bylo plné nervozity.
Z Kerrville od Pavla Mikuláčka přišla v 7:46 zpráva: „Máme hnusně zataženo“. A k tomu příslušná fotka, která nevěstila nic dobrého. Věděli jsme, že Texas je na tom s počasím špatně a nezbývá jim, než doufat.
Jindra poslal v 10:50 fotku Miloše chystajícího montáž. Obloha byla s hustými bílými mraky, ale modrá se v trhlinách ukazovala. Tak uvidíme.
Naše fotky modré oblohy – byť s jemnými oblaky – nám zbytek týmu lajkoval a otevřeně záviděl.
V Sims bylo ráno jen osm stupňů, ranní rosa byla na stanech i na pytlech, kterými jsme měli zakryté montáže já s Petrem Štarhou. Pro nás se se stanem nepočítalo, měli jsme být mobilní a někam v den zatmění odjet. Jak bylo řečeno, tento plán nakonec padnul, částečně díky dobré předpovědi pro Sims a tvrzení majitelky soukromého osmihektarového pozemku o specifickém mikroklimatu. Zásadní rozhodovací slovo měla Shadia Habbal, vedoucí celého týmu z University of Hawaii.
Každý od rána soustředěně pracuje na ladění detailů. Padají řečnické otázky, jestli ještě tu a tu kameru raději nepřeostřit, každý se chce nahlas ubezpečit, že udělal naprosté maximum a nic nepodcenil. Přeci jen máme těch přístrojů hrozně moc. Matěj a Jakub pracují s dvanácti kamerami na ionty železa, argonu a vápníku a dvěma kamerami na bílé světlo. Všechno mají ovládané ze sedmi počítačů řízených osmým. Vašek se věnuje pěti kamerám jednak na zachycení bílé koróny, ale také mu jde o zachycení komety, která měla být v době zatmění vidět v blízkosti Jupiteru. Na šesté kameře má 3-max filtr na pozorování iontů železa.
| Bílé světlo vidíme během úplného zatmění na vlastní oči na potemnělé obloze. Jde o fotony odražené od volných elektronů, které se pohybují podél siločar magnetického pole Slunce, které je vlastně obřím magnetem. Následující pokus ze základní školy si jistě vybaví každý: vezmeme magnet, položíme na něj papír a na něj nasypeme kovové piliny. Piliny se automaticky seřadí tak, že na papíru vykreslí oblouky, které spojují severní a jižní pól magnetu a tím nám vizualizují magnetické pole. Při zatmění Slunce hrají roli pilin právě elektrony, které jsou díky svému zápornému náboji nuceny kopírovat siločáry magnetického pole naší denní hvězdy. |
Petr má stejnou sestavu, jaká byla transportovaná loni v dubnu na lodi na opuštěný ostrov v Austrálii, tedy čtyři kamery na ionty Fe X a Fe XIV a navíc na samostatné montáži objektiv Nikon 600 mm s kamerou Nikon Z8. Já ovládám sestavu čtyř kamer: Nikon 300 mm s kamerou Nikon 810, Sigma 135+Nikon 810 na bílou korónu, Sigma 135+Nikon D800 určený na zachycení komety, Tamron 35+Nikon D800 na zachycení celkové kompozice Jupiteru, komety, Slunce schovaného za Měsícem a Venuše.
Ve druhém stanu pracují Mike a Zack z University of Hawaii se spektrometrem.
Kolem jedenácté hodiny, tedy necelé tři hodiny před zatměním, máme techniku připravenou vyjma objektivů, které chceme ostřit až na Slunce, protože jsme neměli k dispozici žádný objekt na vzdáleném horizontu.
Nervozita začíná být znát – všichni jsou ostražití a plně soustředění. Nálada v týmu je skvělá, každý ví, jaká je jeho role, nikdo neřeší akutní problémy, všechno běží podle plánu. Motá se kolem nás dvojice filmařů, kteří se snaží zachytit nějakou akci. Ale asi jsou zklamaní, žádná panika se nekoná, všichni jsou v klidu.
Ve 12:08 máme zprávu od Jindry z Torreónu a fotku oblohy s komentářem: “Není to ideál, ale něco vidět je” a navnadí nás fotkou ukousnutého Slunce, protože u nich už začala částečná fáze zatmění.
Zápisky Zuzany a Miloslava Druckmüllerových:
Neděle 7. dubna (Torreón, Mexiko)
Ráno za šera vyráží skupina do Canatlánu a Jindra s Milošem zůstávají v Torreónu sami. Nachystali vše, co mohli, ale to hlavní – Slunce – bylo za mraky. Nebylo možné zaostřit optiku. V noci se naštěstí na chvíli vyjasnilo a bylo možné přesně nastavit paralaktické montáže. Pak se zatáhlo. Asi o půlnoci Miloše probudila vichřice. Vyběhl ven a do rána kontroloval přístroje.
Ráno přestalo foukat, ale bylo zataženo. Zatmění se blížilo a stále nebylo vidět Slunce. Asi hodinu před úplným zatměním, kdy už část Slunce ukousl Měsíc, bylo možné zaostřit. Pak se zase zatáhlo. Miloš s Jindrou vše pečlivě nachystali, ale už byli přesvědčeni, že je vše ztraceno. Asi dvacet minut před fází zatmění zvanou C2 (jde o začátek úplného zatmění, Měsíc se již nasunul na Slunce a dotknul se jeho vzdálenějšího okraje, pozn. red.) se začalo částečně vyjasňovat, Slunce svítilo přes jemné cirry. Bylo jasné, že data nebudou perfektní, ale bude to mít asi smysl.
Začalo úplné zatmění. A stal se zázrak. Ve vysoké oblačnosti přišla díra a asi dvě minuty ze čtyř minut, po které úkaz trval, bylo bezprostřední okolí Slunce čisté. Zázraky se prostě dějí!
Skončilo zatmění a Miloš s Jindrou byli v myšlenkách se zbytkem skupiny. Neměli žádné zprávy. V noci po zatmění dorazila skupina z Canatlánu. Pohled na ně byl zoufalý. Byli všichni zaprášení do hlavy k patě a měli nepřítomný pohled, zjevně byli na hranici sil. Trvalo dlouho, než byli schopni vylíčit, co zažili.
Pozorovací místo bylo v poušti kousek od sopečného kráteru. Po celu dobu, co tam byli, byla vichřice. Je zázrak, že postavili pozorovací stan a pak jej zoufale bránili v šíleném větru. Všude byla oblaka prachu.
Pavel s Anetou třetí noc téměř nespali, řešili jeden problém za druhým. Shořel napájecí kabel, vítr cloumající stanem neumožňoval přesnou práci. Nebyli dostatečně odseparovaní od ostatních lidí, pro které bylo zatmění atrakcí – v blízkosti byl festival věnovaný zatmění Slunce. Někteří lidé jezdili auty nesmyslně blízko pozorovacího stanu a vířili oblaka jemného prachu. Dalšími rušivými elementy byly skupiny novinářů, kteří chodili a vyptávali se, i s kamerami a mikrofony. Nic odborného nepotřebovali, ale bylo třeba je něčím “nakrmit”, aby nezdržovali Pavla s Anetou, kteří nervózně bojovali s časem. To zvládala Zuzka.
Kolem proběhlo několik písečných vírů, kterým se česky říká rarášek, což je název v tomto případě příliš přívětivý, výstižnější je anglický název dust devil. Po většinu zatmění bylo téměř jasno, ale prach v ovzduší a vichřice neumožnily, aby se vše dokonale povedlo. To, co se povedlo, je další zázrak – vlastně ne zázrak, je to důsledek extrémní odolnosti a odhodlanosti a pracovitosti všech. Závěrečné hodnocení: v Torreónu se z větší části vše povedlo. Ráno den po zatmění byla v Torreónu dokonale čistá obloha – prostě sabotáž.
Technické vzpomínky:
- Na pozorovacím místě měli slíbené elektrické napájení; poté, co zjistili, že jejich místo je uprostřed pouště bez jakéhokoli zázemí, zařizovali benzínový agregát s nejistým termínem dodání a čas běžel… Agregát jim nakonec večer těsně před setměním dodali.
- Kotvící kolíky ke stanům byly ve vichřici zcela nedostatečné. Bylo nutné je zatížit kameny a v tom byl problém, v hliněné poušti bylo kamenů málo, bylo je nutné nanosit z velkých vzdáleností; kameny však byly ze sopečného tufu, tedy lehké, nevhodné k zatížení.
- Vichřice zcela zničila stan, ve kterém měli všichni spát, proto si rozložili matrace do pozorovacího stanu. Noc ve 2000 m. n. m. protrpěli pod tenkými dekami oblečení do všeho, co měli s sebou. Těžké bedny s technikou byly v silné vichřici umístěny v rozích stanu pro jeho zatížení, což zabránilo rozmístění techniky ještě večer.
- V den zatmění shořel kritický napájecí kabel k vědecké aparatuře, zkolaboval jeden z řídicích počítačů (jediný s Windows 11) a hliněná vichřice foukala stále další smetí a prach do pozorovacího stanu, na extrémně citlivou a drahocennou techniku, řídicí notebooky a do očí pracovníků; tyčky pozorovacího stanu bylo třeba celou dobu silou držet, aby je vichřice nezlomila.
Zápisky matematičky Jany Hoderové:
Pondělí 8. dubna večer
Zatmění skončilo. Stručně prozradím, jak to celé dopadlo:
- Miloš a Jindra v Torreónu: 90% úspěch
- Druhá skupina s Pavlem Štarhou v Ciudad Canatlán: “Šílené podmínky, něco máme, ale žádná sláva, hrozný vítr, všude písek.”
- Kerrville v Texasu: 0 %, zataženo, hned po zatmění začíná pršet, pak následuje bouřka. Ptala jsem se Pavla Mikuláčka na dojmy z nepovedeného pozorování zatmění, píše: “Na pohled to bylo hustý, protože na částečné zatmění jsme nepotřebovali brýle“
- Sims v Arkansasu: 100% počasí, jasno, nádherné 4 minuty 17 sekund, zážitek jako hrom a data máme! Ty hrozně náročné přípravy se vyplatily, nastává euforie a velké objímání.
Úterý 9. dubna
Návrat ze Sims do Houstonu byl náročný. Nešlo jen o těch sedm set padesát kilometrů autem, ale hlavně o počasí. Během cesty bylo pro Arkansas a Texas, kterými jsme projížděli, hlášeno nebezpečí záplav i tornád. Zhruba čtyři sta kilometrů jsme jeli v příšerné bouřce, viditelnost byla mizerná. Záplavy jsme viděli, ale tornádo naštěstí ne. I tak byly podmínky za okny auta naprosto příšerné. Mnohokrát jsme během cesty prohlásili, že bylo obrovské štěstí, že zatmění bylo v pondělí a ne v úterý, kdy nad Texasem a Arkansasem řádila bouřka.
Každopádně je úspěšné získání dat během zatmění výsledkem neuvěřitelného úsilí celého týmu a velkého štěstí, co se týká počasí. Nejde jen o ty více než čtyři minuty zatmění, ale o minimálně rok příprav před zatměním, nekonečných hodin programování a příprav techniky, náročné fáze zpracování dat a pak publikace výsledků. Celá akce je logisticky neuvěřitelně náročná, záleží na detailech a schopnostech hlavních osobností týmu, jmenovitě Shadie Habbal, Miloše Druckmüllera a Pavla, Petra a Matěje Štarhových. A dík patří i všem ostatním, každý má v týmu svou důležitou roli.
Už před zatměním byly k dispozici predikce, jak bude sluneční koróna 8. dubna vypadat: https://www.predsci.com/corona/apr2024eclipse/home.php
Nechme se překvapit realitou a počkejme si na první výsledky, tedy na detailní obrazy koróny zpracované Milošem Druckmüllerem...
| Získáním dat začíná další náročná etapa, a to zpracování. Zde leží veškerá tíha na profesorovi Miloslavu Druckmüllerovi. Softwary, které vyvíjí od roku 1999, dokáže matematicky přesnými metodami ze získaných dat vytěžit maximum. Díky detailům, které jsou po sesazení desítek až stovek obrazů vidět, mohou astrofyzikové z Havajské univerzity získat nové informace o sluneční koróně. Hrubou představu o tom, co znamená sesazování obrazů, si lze udělat z následujících čísel: loni expedice ze dvou pozorovacích míst dovezla 2 TB dat, letos by to mělo být výrazně více. |
Zaujal vás seriál z expedice za zatměním Slunce? Můžete si níže přečíst i předchozí díly, zde pak najdete obdobný seriál z loňské expedice do Austrálie.
Mediálním partnerem seriálu je portál Vědavýzkum.cz.
_______________________________________________________________________________________________
2. DÍL SERIÁLU EXPEDICE ZA ZATMĚNÍM, KTERÝ VYŠEL 8. 4. 2024
_______________________________________________________________________________________________
Úplné zatmění Slunce nad Severní Amerikou se blíží. Pro řadu lidí je 8. duben příležitost vidět tento unikátní přírodní úkaz na vlastní oči, pro jiné je to hlavně šance na slušný výdělek. Pro mezinárodní vědecký tým z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně a Astronomického institutu Havajské univerzity jde o příležitost získat další cenná data při pozorování sluneční koróny. Nebude to ale jednoduché, někdy stávkuje technika, jindy selže doprava a počasí hrozí celou akci zhatit. Jak expedice pokračuje, se dočtete v dalších zápiscích z cest.
Zápisky matematičky Jany Hoderové:
Středa 3. dubna Dva dny v Houstonu byl celý tým pohromadě, proběhla kontrola techniky přepravené cargem z Honolulu a některé sestavy se kompletně smontovaly. Hlavním důvodem bylo cvičné smontování “gilotin”, tedy hliníkových držáků kamer, a trénink manipulace s kamerami. Shadia Habbal, vedoucí celého týmu Solar Wind Sherpas, měla také domluvené dva štáby filmařů, kteří si chtěli nafilmovat naši práci a získat i nějaký ten rozhovor. V USA je zatmění velikým tématem, očekává se přesun velkého množství lidí do pásu totality a úměrně tomu je vše medializováno. A se zatměním je také spojený velký byznys, možná jste zachytili obrázek vytíženosti ubytovacích kapacit v USA a Mexiku, který přesně odpovídá pásu totality.
Ve středu ráno se podle plánu rozdělujeme na tři skupiny. Před čtvrtou hodinou vyrážejí ti, kteří letí do Mexika a pak jedou ještě zhruba pět hodin autem na pozorovací místo v Torreónu. Skupinu do texaského Kerrville čekají čtyři a půl hodiny jízdy z Houstonu. Skupina směřující na odlehlé místo nedaleko arkansaského Sims to má nejdál, čeká ji sedm set padesát kilometrů.
Při výběru pozorovacích míst je na prvním místě pozice co nejblíže centrální čáře pásu totality, který je letos široký zhruba dvě stě kilometrů, hned potom počasí, které lze s ohledem na dlouhodobé trendy v daném místě očekávat.
| Pás totality je pás povrchu Země, ze kterého lze pozorovat úplné zatmění Slunce. Díky velikosti Měsíce a jeho vzdálenosti od Země se může jeho šířka pohybovat od 112 do 270 km. Přesné informace o zatmění pro vybrané místo na Zemi poskytuje interaktivní mapa astronoma Xaviera Jubiera. Pro pozorování volí výzkumníci místa, kde je co největší šance na dobré počasí. I jediný mráček v čase zatmění může zhatit celou expedici. Proto je pozorovacích míst pokud možno vždy více. Přehled o dlouhodobých trendech počasí v daném čase a místě poskytuje například web meteorologa Jay Andersona. |
Všechny skupiny se snaží zůstat v kontaktu. Do Kerrville dorazili před šestou večerní. Čekal je páskou ohrazený prostor na trávě v areálu, kde bude probíhat Kerrclipse – festival k zatmění. Budou mít spartánské podmínky. Třeba fotka sprch, kterou nám Pavel Mikuláček poslal, nás hodně rozesmála, jak byly odvážné. Stihli postavit stany i pro pozorovací techniku a nafasovali VIP visačku se svým jménem a s motivem zatmění. V Kerrville se očekává velká party se spoustou lidí, budou to mít divoké. Určitě budou spát přímo ve stanu s technikou, protože jde o unikátní a nenahraditelné přístroje za spoustu peněz. My jsme do Sims dorazili v devět večer, utahaní z jízdy autem. Pavel Štarha s Milošem se z Torreónu ozvali ve 21:30.
Čtvrtek 4. dubna
Do zatmění zbývá necelých pět dní. Jsme na soukromém pozemku, vybíráme si místo pro pozorování na vyvýšené části a stavíme dva stany – v jednom bude pět montáží, se kterými budou pracovat Matěj Štarha, Vašek Široký a Jakub Moravec. Ve druhém stanu jsou dva kolegové z University of Hawaii se spektrometrem. Kde budu já s Petrem Štarhou, je stále nejasné, sledujeme předpověď počasí a zprávy o tom, jak celá Amerika šílí a obrovské davy se přesouvají do pásu totality. Majitelka usedlosti říká, že je v médiích doporučováno zásobit se jídlem a nesnažit se kamkoli jezdit, protože se čekají obrovské zácpy. Kvůli pár kabelům zajeli kolegové do nedalekého města Mount Ida a vrátili se nejen s věcmi, které potřebovali, ale také s tričky a koláčem s nápisem 04. 08. 24., ve městě to prý vypadá na hodně velkou akci. Koláč si necháváme na den zatmění.
Opět sestavujeme “gilotiny”, šroubek po šroubku. Kdo měl v dětství rád stavebnici Merkur, ten by si přišel na své. Jde o hliníkovou „stavebnici“, která se z Havaje a Česka přepravuje v rozloženém a pečlivě zabaleném stavu. Letos jsme od nás přepravovali zhruba pětadvacet kilo hliníkových dílů, zbytek přiletěl z Havaje. Do gilotin na dvou montážích máme v Sims upevněno čtrnáct kusů kamer určených převážně na sledování iontů Fe, Ca a Ar. Na třech dalších montážích je sedm kamer Nikon s objektivy s rozsahem od 35 mm do 1000 mm.
Petr Štarha sestavuje inovovanou verzi gilotiny pro naše mobilní stanoviště (autorem nových technických detailů je Matěj Štarha). Chceme autem sestavu přepravovat co nejvíce zkompletovanou.
Stativy umísťujeme do stanů a jen nahrubo je orientujeme podle světových stran.
Pátek 5. dubna
V Sims jsme převezli techniku na pozorovací místo a umístili kamery na dokonale připravené stativy. Na ustavování montáží na hvězdy dojde až v noci. Je to docela zážitek. Přes den se pečeme na sluníčku, termostaty kamer ukazují 28 stupňů ve stínu a získáváme nezdravou červenou barvu. Zato večer a v noci klesá teplota k nule.
S Petrem chystáme zatím provizorně naše tři stativy hned vedle stanu, stále se ještě držíme myšlenky na přesun, ale pochybnosti v nás hlodají. Majitelka usedlosti přináší aktuální zprávy o situaci v okolí a nevěřícně kroutí hlavou, když jí vysvětlujeme, že bychom chtěli na zatmění někam odjet autem. Varuje nás, že to není dobrý nápad, v okolí už začíná být husto. Naopak vyzdvihuje přednosti svého pozemku. Mluví o mikroklimatu, které je díky blízké vodní nádrži specifické a v globálních předpovědích nebývá zohledněno. Počasí je zatím ukázkové, naprosto čistá obloha bez mráčku. Trochu nás děsí, že někde nedaleko organizovaně zahájili vypalování lesa. Nejprve byl ve vzduchu cítit kouř, pak se objevilo viditelné zakalení vzduchu, které by nám znemožnilo dělat další den plánovaná kalibrační data. To je opravdu nápad, vypalovat porost ve chvíli, kdy se celá Amerika sjíždí na pozorování zatmění!
Informace z Kerrville máme průběžně. Pavel Mikuláček hlásí pokroky v kompletaci techniky, byť se ne všechno daří chystat podle plánu. Je ale příjemně překvapený, jak jsou účastníci festivalu přátelští a se zájmem se na všechno vyptávají. Možná i proto, že na oficiálních plakátech festivalu je přítomnost vědecké skupiny explicitně avizovaná.
Informace z Torreónu jsou sporé, nemají snadný přístup na internet. Aneta Zatočilová se snaží předat maximum informací, alespoň když jsou někde na veřejné wifi. S Milošem se konzultuje například i úprava expozičních časů pro naše místo. Na pozdní večer je akutně svolán alespoň hromadný telefonní hovor. Skupina se spektrometrem umístěným do letadla, se z Houstonu potřebuje spojit s Matějem, který je v Sims a současně s Milošem, který je v Torreónu. Řeší se nepředvídatelné potíže s rychlostí stahování dat z kamer kvůli dlouhým USB kabelům od přístrojů v nose letadla k počítači uvnitř letadla. Miloš navrhuje jisté řešení se zmenšením oblasti čipu, ze které se budou data stahovat. Pozorování z letadla bude letos nová věc, stále probíhá testování a je to extrémně stresující. Přípravy stály a stále stojí hodně sil a bylo vynaloženo nemálo prostředků. Ale buďme skromní, každá nová věc se vyvíjí a dlouho testuje, tak nás nějaké rozumné výsledky z letadla mohou jedině překvapit.
Každopádně informace z hlavního pozorovacího místa v Torreónu jsou trochu děsivé. Mají mraky a zatím nejsou schopni ustavit, tedy dokonale zorientovat, své montáže podle hvězd. To je dost nečekaná komplikace. Podle předpovědí měl být Torreón takzvaně “na jistotu”, ale příroda si s námi hraje. Přesně to je ta loterie, kvůli které je dobré nevsázet všechno na jediné pozorovací místo.
Zápisky Zuzany a Miloslava Druckmüllerových:
Středa 3. dubna
Skupina Torreón musela už během přesunu z Houstonu řešit provozní překážky. Při bezpečnostní kontrole zavazadel na letišti v Houstonu byl z příručního zavazadla Anety Zatočilové zabaven akumulátorový šroubovák. Z důvodu, že obsahuje Li-Ion baterii, byl správně uložen do příručního zavazadla, nikoli do odbaveného, kde baterie ani akumulátory být nesmí. Letištním personálem byl však shledán jako nebezpečná zbraň a byl proto zabaven a vyhozen.
Během více než čtyři sta kilometrů dlouhé jízdy z letiště v městě Monterrey na místo pozorování dorazila zpráva, že zásilka techniky, která byla odeslána z Havajské univerzity přímo na pozorovací místo, skončila v hlavním městě Mexico City místo v Torreónu, kam byla zaslána. Další informace dávala naději, že zásilka byla naložena na kamion a je na cestě na pozorovací místo.
Sobota 6. dubna
Kolem třetí hodiny odpoledne kamion dorazil a všichni se pustili do práce. Postavili jsme pozorovací stany, postupně vybalovali veškeré zařízení, tedy paralaktické montáže, kamery s optikou a filtry, smontovali kompletní sestavu pro pozorování úzkopásmovými filtry a jeden a půl dne se zabývali laděním této sestavy a ostřením kamer. Večer se beznadějně zatáhlo, takže jsme zabezpečili pozorovací stany a montáže proti dešti. V noci se zvedla strašlivá vichřice. Sousední skupině pozorovatelů z Itálie zbourala stan a vážně poškodila techniku. Díky Anetě a Pavlovi, kteří byli v našem pozorovacím stanu do dvou hodin v noci a chránili techniku, vše dopadlo dobře. Atmosféra dva dny před úplným zatměním je však ponurá. Je zataženo a předpověď na den zatmění je velmi špatná. Zprávy z jiných pozorovacích míst také bohužel nejsou příliš optimistické. Miloš řeší na dálku potíže s technikou v letadle. Místo plánovaného počtu snímků čtyři za sekundu je možné pořídit jeden snímek za čtyři sekundy. Problém je zatím nejasný. Všichni pracují naplno a věří v zázrak.
| Poslední úplné zatmění Slunce bylo pozorovatelné 20. dubna 2023 z Austrálie, kde se českým vědcům pozorování velmi zdařilo. Za nebe bez mráčku se modlí i nyní: celý úkaz bude trvat kolem čtyř minut, což je ovšem poměrně “luxusní” ve srovnání s loňským zatměním, které trvalo pouhých 64 sekund. Nejbližší úplné zatmění Slunce pozorovatelné přímo v Evropě nastane 12. srpna 2026 a bude možné ho pozorovat ve Španělsku nebo na nejzápadnějších výběžcích Islandu. Česká republika se dočká až 7. října 2135. |
Pokračování 6. dubna večer
Čekání na zázrak – zoufaleckou strategii – vystřídala snaha něco podniknout a zvýšit šance na alespoň částečný úspěch. Pohled na satelitní obrázky Severní Ameriky je k vzteku. Na celém kontinentu je jasno s výjimkou úzkého pásu oblačnosti, který téměř přesně odpovídá pásu totality. Na jihovýchod od Torreónu však existuje několik míst s výrazně lepší předpovědí počasí. Po složitých diskusích došlo k zásadnímu rozhodnutí – k částečnému přesunu do města Canatlán. Miloš s Jindrou zůstanou na místě s částí vybavení a zbytek skupiny se přesune do Canatlánu. Pavel s Anetou jsou na pokraji sil. Aparaturu, kterou pracně smontovali, musí zase částečně demontovat a připravit na přesun. Všichni pracují pod velkým časovým tlakem až do noci.
Zaujal vás seriál z expedice za zatměním Slunce? Můžete se těšit na jeho pokračování!
Mediálním partnerem seriálu je portál Vědavýzkum.cz.
_______________________________________________________________________________________________
1. DÍL SERIÁLU EXPEDICE ZA ZATMĚNÍM, KTERÝ VYŠEL 4. 4. 2024
_______________________________________________________________________________________________
Slova „vzácný přírodní úkaz“ ani zdaleka nevystihují atmosféru, která panuje při úplném zatmění Slunce. Když se celý sluneční kotouč na pár minut schová za Měsíc, svět se zešeří a při pohledu na oblohu nastává několikaminutová dechberoucí podívaná. Při ní Slunce pozorovateli odhalí svoji sluneční korónu, která je během zatmění viditelná pouhým okem. Letos jde pás měsíčního stínu přes Severní Ameriku a úplné zatmění zde nastane už v pondělí 8. dubna. Nemůže u toho chybět ani mezinárodní vědecký tým z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně a zástupců z Astronomického institutu Havajské univerzity. Jak expedice probíhá, popisují v zápiscích z cest.
Zápisky matematičky Jany Hoderové:
Pondělí 1. dubna
Každá expedice za zatměním Slunce je týmová akce. Loni jsme z VUT letěli čtyři, letos je nás devět včetně čtyř studentů. Z Prahy nás na Velikonoční pondělí odlétá celkem dvanáct, někteří kolegové si vzali na pomoc i rodinné příslušníky. Rozhodně se ale nejedná o žádný zájezd, na vědecké expedici se pracuje od rána do večera (často i do noci).
S sebou máme dvanáct fotobatohů obsahujících křehké vybavení jako objektivy, filtry a těla fotoaparátů, a patnáct kufrů, které jsou všechny přesně naplněny na třiadvacetikilový limit další technikou a minimem osobních věcí. Celkem jde zhruba o půl tuny techniky přesunuté z Česka. Jako “předvoj” už odletělo nákladním letadlem z Honolulu osmačtyřicet kusů zavazadel, zejména stativy, stany a nerozbitné věci.
| Zatmění Slunce je astronomický jev, který nastane, když Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže jej částečně nebo zcela zakryje. Taková situace může nastat, jen pokud je Měsíc v novu. Průměr Slunce, který je 400krát větší než průměr Měsíce a 400krát vzdálenější od Země než Měsíc, umožňuje, že se Slunce, Měsíc a Země každých 12 až 18 měsíců nacházejí na jedné přímce. Stín široký asi sto kilometrů i za dne zatemní Zemi, teplota klesne o několik stupňů. Není slyšet jediný zvuk, nezazpívá ani pták. Kolem Měsíce zakrývajícího Slunce je vidět záře sluneční koróny, na obloze se objeví hvězdy i některé planety. |
Úterý 2. dubna
Během zatmění nás zajímá zejména sluneční koróna. Její struktura se během jedenáctiletého cyklu mění v závislosti na aktuální aktivitě Slunce. Čím blíže k maximu, tím je komplikovanější, což se laicky řečeno projeví tak, že je podobná kytičce s velmi složitou strukturou okvětních lístků. Ty nejsou nic jiného, než na obloze vykreslené magnetické pole Slunce. Slunce je obří magnet, tudíž má severní a jižní pól a ty jsou spojeny siločárami, které vedou třeba až daleko kolem naší galaxie. Na Slunci jsou ale i sluneční skvrny, které tvoří dvojice a také fungují jako severní a jižní pól magnetu. I zde jsou tedy přítomné siločáry, které vytvářejí menší smyčky.
Náš mezinárodní výzkumný tým si říká Solar Wind Sherpas. Putujeme za každým úplným zatměním Slunce se stále sofistikovanější technikou ve snaze vyfotografovat měnící se sluneční korónu. Hardwarové a softwarové inovace jsou dílem mého kolegy Pavla Štarhy. Nad daty získanými během zatmění si pak láme hlavu profesor Miloslav Druckmüller, autor ucelené řady softwarů zaměřených na obrazovou analýzu. Oba jsou všestranní matematikové. Cílem je z pořízených dat numerickými metodami z mnoha a mnoha fotografií a kalibračních snímků sestavit pravdivý obraz struktury sluneční koróny. Pak následuje práce astrofyziků, především profesorky Shadie Habbal z Astronomického institutu Havajské univerzity, která je z nových detailnějších obrazů schopná vyvozovat nové závěry a postupně odkrývat tajemství sluneční koróny.
| Úplné zatmění 8. dubna 2024 K úplnému zatmění Slunce dojde 8. dubna 2024 a viditelné bude především v USA, Mexiku, Kanadě a také ve střední části Tichého oceánu. V USA budou do pásu totality spadat státy Texas, Oklahoma, Arkansas, Missouri, Illinois, Indiana, Ohio a New York, včetně Niagarských vodopádů. V Kanadě bude úkaz k vidění u Montrealu a New Brunswicku. Zatmění skončí na Newfoundlandu a poté zmizí, když vstoupí do Atlantiku. Výzkumný česko-havajský tým zvolil pět pozorovacích míst:
V ČR bude v době zatmění o dvě hodiny více proti světovému času, úkaz se tedy na uvedených místech odehraje mezi osmou a devátou hodinou večerní našeho času. |
Letos máme řadu pozorovacích míst. Hlavní skupina včetně Miloše Druckmüllera a dalších českých i amerických kolegů bude v mexickém Torreónu. V texaském Kerrville bude skupina s jediným zástupcem z Česka, studentem Pavlem Mikuláčkem. V arkansaském Simsu budou vedle astrofyzičky Shadie Habbal také tři studenti mechatroniky: Matěj, Vašek a Jakub. Mobilní tým, který na základě předpovědi počasí vyrazí ze Sims autem na zatím neznámé místo, tvořím já se zkušeným kolegou Petrem Štarhou.
Možnost více pozorovacích míst je pro nás důležitá. Chceme tak zvýšit pravděpodobnost úspěchu celé expedice. Přeci jen jde o přírodní úkaz, kdy je kvalita získaných dat závislá na čisté obloze. Předpověď oblačnosti je tedy nejdůležitějším rozhodovacím kritériem. Proto jsme také zvolili Mexiko a dva z jižních států USA, v ostatních byla dlouhodobá predikce počasí nepříznivá.
Všechny předchozí expedice byly během finálních příprav pár dní před zatměním extrémně hektické a plné stresu. Letos panuje až podezřelý klid, uvolněná atmosféra, často se smějeme. Přemýšlíme, čím to může být?
Zápisky Zuzany a Miloslava Druckmüllerových:
Úterý 2. dubna
Letos se podařilo díky úsilí Shadie Habbal rozšířit pozorovací místa ještě o letadlo NASA WB-57, schopné létat až dvacet čtyři kilometrů nad zemí. V těchto výškách jsou skvělé pozorovací podmínky. Velmi důležitou roli v tomto týmu má student Matěj Štarha, který je autorem velmi složitého řídicího softwaru. Pro zpracování obrazů pořízených během letu bude nutné vytvořit nový software, na kterém se už na Ústavu matematiky FSI VUT pracuje.
Letošní úplné zatmění Slunce je unikátní v tom, že nastává v maximu jedenáctiletého cyklu sluneční činnosti, čemuž je přizpůsoben i celý pozorovací program. Kromě pozorování záření různých iontů železa (Fe X, Fe XI, Fe XIII, Fe XIV) letos přibude pozorování iontů vápníku Ca XV, který ve sluneční koróně září v oblastech s extrémně vysokou teplotou. Pozorování letošního zatmění – pokud budou úspěšná – umožní uzavřít sadu pozorování zachycující celý cyklus sluneční činnosti.
Česká část týmu se v texaském Houstonu sešla s kolegy z Havajské univerzity a také tam úspěšně dorazil veškerý poslaný materiál. Během dne se podařilo zkontrolovat funkčnost všech přístrojů a předat poslední detailní pokyny k pozorovacímu programu.
Zítra se skupiny rozjedou do texaského Kerrville, arkansaského Sims a skupina směřující do Mexika odletí brzkým ranním letem do města Monterrey, kde nás čeká ještě dlouhý přejezd auty na pozorovací místo u města Torreón.
Zaujal vás seriál z expedice za zatměním Slunce? Můžete se těšit na jeho pokračování!
Více o Solar Wind Sherpas najdete na webu zde, snímky sluneční koróny od Miloslava Druckmüllera pak na jeho webových stránkách zde.
Mediálním partnerem seriálu je portál Vědavýzkum.cz.