Podle žebříčku QS World University Rankings 2024 patří Imperial College London šestá příčka v celosvětovém pořadí. Tato britská výzkumná univerzita, založená roku 1907, je partnerem FSI v projektu BAANG, jehož cílem nejen společný výzkum v oblasti chytrých materiálů a letectví, ale také zvýšení excelence brněnské strojní fakulty. Jak se bádá na jedné z nejlepších světových univerzit, mohl díky projektu zjistit Miroslav Hrstka z Ústavu mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky.
Miroslav Hrstka se odborně zaměřuje na lomovou mechaniku bimateriálových vrubů. Na Imperial College London strávil čtyři měsíce – od září do prosince loňského roku – v týmu profesora Aliabadiho, který vede odbor „Structural Health Monitoringu“. Jakou si přivezl zkušenost? Zeptali jsme se.
Na čem jste během svého pobytu na Imperial pracoval?
V rámci projektu BAANG se zabýváme studiem morfovatelných křídel. Na Imperial jsem pod vedením profesora Aliabadiho pracoval na numerickém algoritmu pomocí metody konečných prvků, kde jsem se snažil popsat morfovací mechanismus křídla. Bude to základ pro návrh materiálů, respektive složení morfovatelného potahu křídla. Narážíme totiž na dva protichůdné fenomény: konstrukce musí být tuhá, aby odolávala aerodynamickému zatížení, a zároveň poddajná, aby se křídlo dalo morfovat. Takže hledáme optimální řešení.
Dostal jste se i do tamních laboratoří?
Dovezl jsem s sebou do Británie auxentickou strukturu, která byla vytištěná u nás na fakultě, konkrétně na Ústavu konstruování. V laboratoři jsem provedl dynamickou zkoušku. V plánu byla ještě zkouška únavy, ale na Imperial je náročné dostat se k přístrojům a nikdo nedovolí experiment, pokud není dokonale připravený. Proto jsem tento experiment nakonec pouze přichystal a provede ho kolega (Jan Bajer z NCK MESTEC, pozn. red.), který se na Imperial chystá teď na jaře.
Co přístup do laboratoří podle vás limituje?
Imperial je soukromá univerzita a proto tam každý čtvereční palec znamená peníze. To s sebou neslo například nároky na místo a také na výkonnost lidí, všichni pracovali velmi tvrdě. Seděl jsem v kanceláři pro 10 až 15 lidí, většinou doktorandů a postdoků. Ale přesto jsme se nerušili, byli zvyklí hodně pracovat, a když chtěl člověk něco s někým probrat, šlo se do meetingové místnosti.
Co se týče laboratoří, hodně se bere v potaz cena za hodinu práce přístroje, musí si na sebe vydělat. Navíc každý stroj ovládá technik, ne vědec, ten pouze připraví experiment, ale přístroj ovládá proškolený technik. Není tedy možné jít si třeba do laboratoře něco jen tak vyzkoušet, jako můžeme u nás. V tomto máme mnohem větší svobodu.
V čem byl pro vás pobyt obohacující?
Je to špičková univerzita. A všichni byli velmi nápomocní. Konkrétně u algoritmu, na kterém pracuji, mi to dalo hodně, protože jsem se mohl setkat s lidmi, kteří jsou součástí světové komunity, která se tímto problémem zabývá. Bylo to hodně inspirativní.
Liší se tamní styl práce hodně od toho, na co jsme zvyklí u nás? Případně co vás zaujalo?
Hodně mě zaujal systém zpětné vazby a meetingů. Každý týden na mne měl profesor půl hodiny a pak šel další člověk v pořadí. A neustále vyžadoval progres. Musel jsem být dobře připravený a půlhodinu využít na maximum, bylo to poměrně efektivní. Zkouším to teď aplikovat u svých bakalářských studentů, ale zatím implementace není úplně jednoduchá, protože nechodí moc připravení. Nicméně toto jsem si přivezl s tím, že bych to rád zavedl.
Další znatelný rozdíl byl, že na Imperial jsem pracoval jenom na daném projektu, kterému jsem věnoval 100 % času. U nás musí člověk stíhat hodně věcí zaráz, třeba výuku a další projekty. Obecně mají výrazně jiné podmínky, ale taky svým způsobem menší svobodu a větší tlak na výkon. A dává to smysl, většina tamních doktorských studentů dokončí studium v termínu už jenom proto, že nechtějí platit další školné. V tomto je atmosféra jiná, více konkurenční.
Vztahy mezi vámi byli jaké?
Určitě dobré, jak jsem říkal, všichni byli ochotní mi pomoci. Měli jsme i nějaká teambuildingová setkání pro seznámení, univerzita je hodně mezinárodní a skoro každých 14 dní přibyl někdo nový, tak abychom se poznali. Celkově byla skvělá anglická pohostinnost, všichni byli strašně milí: v obchodech, na ulici, …
Problémem úspěšných univerzit, respektive měst, kde sídlí, bývá bydlení. Předpokládám, že v Londýně to platí dvojnásob…
To byl asi největší problém. Kolegyně z Imperial mi doporučovala, abych přijel s malým předstihem a ubytování sháněl na místě. Což se mi moc nechtělo, ale nakonec by to bylo možná nejlepší. Měl jsem tři pobyty přes Airbnb a těsně před odjezdem do Londýna, mi prostřední ubytování zrušili. Takže jsem to musel narychlo řešit. Je to velký problém a hodně lidí dojíždí z okrajových částí Londýna. Dojíždět v Londýně je ovšem nejen časově náročné, ale také drahé.
Je ještě jiná zahraniční univerzita, která by vás lákala a rád byste tam vyrazit na zkušenou?
Asi ETH v Curychu, tam bych se chtěl někdy podívat.