O letošním úplném zatmění Slunce, pozorovatelném v USA a Mexiku, jste si už leccos mohli přečíst v zápiscích z expedice. Letošní výprava Solar Wind Sherpas byla ještě v něčem zcela výjimečná: zatím nikdy na ni nevyrazilo tolik studentů. Jaké to je, zapojit se do mezinárodního vědeckého týmu? Jak se stane, že vaši fotku hned pošlou do NASA? A co když naopak pozorování vůbec nevyjde? Vyzpovídali jsme studenty FSI Pavla Mikuláčka a Václava Širokého, kteří byli mezi pěticí studentů VUT zapojených do expedice.
Pavel Mikuláček, doktorský student Aplikované matematiky, si během expedice v texaském Kerrville svoji angličtinu procvičil opravdu pořádně. Na pozorovací místo totiž vyrazil jako jediný Čech, zbytek osádky tvořili odborníci z Havajské univerzity. „Na druhou stranu to byla výhoda. Mohl jsem vypnout, přestat vnímat ruch kolem a soustředit se na práci,“ popisuje Mikuláček a vzpomíná zejména situace, kdy na něj – trochu jako na exponát – koukali zpoza šňůry zvědaví američtí turisté.
Pozorovací místo v Kerrville bylo totiž součástí „festivalu zatmění“ Kerrclipse. „Asi 10 minut od města Kerrville vyrostla taková malá vesnice uprostřed ničeho. Na festivalu byly řádově tisíce lidí, všude stály stany, lidé se po rozlehlém areálu přepravovali pomocí golfových vozíků. My jsme měli uprostřed stanového městečka vyhrazený prostor, kde jsme měli jak stany na spaní, tak stany s pozorovací technikou. V programu festivalu dokonce avizovali přítomnost vědecké skupiny, protože někteří z amerických kolegů měli i přednášku o zatmění a sluneční koróně. Jinak byla atmosféra dost festivalová: všude boxy na led a na colu, lidi grilovali, ….“ vzpomíná Mikuláček.
I když první dny v Texasu vypadaly nadějně, nakonec museli Solar Wind Sherpas, potažmo všichni návštěvníci festivalu, spolknout hořkou pilulku. V den zatmění se zatáhlo a Slunce skryly mraky. „Pořád jsme doufali, že se stane zázrak, že se mraky roztrhají. Techniku jsme měli nachystanou a spuštěnou, bohužel se ale nepovedlo nasbírat vůbec žádná data. Slunce jsme viděli jen na pár vteřin,“ říká smutně Mikuláček.
Pozorovací místo na „festivalu zatmění“ Kerrclipse (foto: archiv P. Mikuláčka)
Ačkoliv sami neuspěli, přesto byla expedice Solar Wind Sherpas jako celek úspěšná. Pozorování se na řadě dalších míst USA a Mexika naopak povedlo. Právě kvůli nevyzpytatelnosti počasí se tým snaží na každé expedici rozdělit na menší skupiny a úkaz pozorovat z více míst. Zvyšují tak šanci, že jako celek uspějí. A v Kerrville si prostě tamní skupina vytáhla Černého Petra.
Navzdory tomu si Pavel Mikuláček odváží domů velký zážitek. „Ačkoliv bylo zataženo, byl úkaz přes mraky trochu vidět, takže to byl silný dojem: jak se z minuty na minutu úplně setmí a naskočí vám husí kůže…“vzpomíná a doufá, že se bude moci ke skupině připojit třeba za dva roky, kdy bude úplné zatmění Slunce pozorovatelné ve Španělsku.
Zatmění fotil na mobil
Naopak podmínky, které zažil student Mechatroniky Václav Široký snad nemohly být rozdílnější: klidné prostředí osamělé farmy, modrá obloha a stoprocentní úspěch. Za možnost připojit se k expedici byl rád i proto, že se sám focení věnuje a na fakultě vede Studentský fotoklub Technika Brno. Díky kontaktům z fotoklubu dokázal pro expedici domluvit zapůjčení moderní techniky od firmy Nikon, kterou doplnil vlastním vybavením a tuto sestavu měl pak během zatmění na starost.
„Vezl jsem s sebou všechnu svoji techniku, doma už žádný použitelný foťák nezůstal,“ říká Václav Široký se smíchem. „Od začátku expedice jsem se snažil mít po ruce foťák a dělat backstage fotky. Nicméně dva dny před zatměním jsem musel i tento poslední přístroj definitivně zakomponovat do sestavy pro pozorování, takže pak už jsem fotil jenom na mobil,“ dodává.
Fotek z příprav a průběhu expedice si dovezl zhruba tisícovku, dvě stě po vytřídění. Celkem ale nasbíral 1 TB dat. „Většinu z toho tvoří snímky zatmění a zejména kalibrační snímky, které jsou nutné, aby šly pořízené obrazy následně zpracovat,“ vysvětluje.
I když Václav Široký jako nadšený fotograf ovládá základy astrofotografie, byla pro něj přesto řada postupů zcela nová. „Kalibrační snímky a ovládání techniky nebyly problém. Poprvé jsem ale používal paralaktickou montáž, což je zařízení, které pomáhá během zatmění trekovat Slunce po obloze tak, aby bylo na snímku pořád na stejné pozici. Totiž – jak se Země otáčí kolem své osy a tím se Slunce pohybuje po obloze, mohlo by se během zatmění stát, že by nám „uteklo z obrazu“. Proto se používají paralaktické montáže, které se ustaví tak, aby osa motorku, který montáží otáčí rychlostí 360 stupňů za den, byla souběžná s osou otáčení Země,“ popisuje Široký.
Příprava techniky (foto: Václav Široký)
I kdybychom odhlédli od nároků na vědecké využití, má focení zatmění Slunce svá specifika. Zejména proto, že rozdíl světla a stínu, s nímž si lidské oko hravě poradí, zvládají fotoaparáty jen v omezené míře. „Ta scéna má neskutečný dynamický rozsah, který vlastně ani nejde zachytit na jeden snímek. Proto se fotí na více fotoaparátů s různou expozicí a různými ohnisky, a pak se to všechno musí složit dohromady,“ vysvětluje Široký.
Paradoxně, první vteřiny zatmění Václav Široký nakonec vůbec neviděl. „V tu chvíli jsem kontroloval, jestli mám dobře nastavené foťáky a všechno funguje. Až potom jsem si dovolil podívat se nahoru a začal si to užívat. Vůbec jsem tak neviděl moment, který pak kolegové popisovali: když zatmění vstoupí do fáze zvané C2, kdy Měsíc zcela překryje Slunce. Bylo to prý, jako když cvaknete vypínačem, krajina prostě zhasla. A všechno naprosto ztichlo. Byli jsme v přírodě, přes den tam neustále zpívali ptáci a bzučel hmyz a najednou – úplné ticho. Jenom foťáky cvakaly,“ vzpomíná.
I když si ze zatmění odvezl silné dojmy, ten nejsilnější moment měl teprve přijít. „Shadia Haball z Havajské univerzity, šéfka celé expedice, mě poprosila, abych jí jednu fotku hned poslal, že ji potřebuje do prezentace, kterou posílá do NASA. Opravdu ji použila a uvedla pod ni naše jména. A já si říkal: Wow! Když jsme pak před odletem navštívili NASA centrum v Houstonu, šel jsem do něj s pocitem, že i já jsem pro ně udělal aspoň takovouto malinkou věc,“ uzavírá.