Bolesti zad by se bez nadsázky daly nazvat nejrozšířenější civilizační chorobou. Podle aktuálních výzkumů mohou být za nespecifickou bolestí spodních zad málo používané nebo naopak přetížené fascie. Tyto blanité obaly svalů studuje doktorandka Alexandra Streďanská, která se věnuje takzvané biotribologii.

„Fascie je tkáň oddělující například sval od tuku nebo jednotlivé vrstvy svalu od sebe a pomáhá nám se bezbolestně hýbat. Nicméně tím, že dnes má řada lidí sedavé zaměstnání, jsou leniví nebo naopak cvičí až příliš, vedou oba tyto extrémy u fascií k patologickým změnám a potenciálně jsou příčinou nespecifické bolesti spodních zad,“ vysvětluje Alexandra, která si v rámci doktorátu zvolila obor na pomezí techniky, medicíny a biologie, takzvanou biotribologii.

Otázkou je, jak vůbec procesy tření a mazání ve fasciích zkoumat. „Velkou výzvou bylo hledání co nejvěrnějšího umělého materiálu, který by byl vhodný pro experimenty a simulace. Všechny zkoušené materiály, od základního technického silikonu po velmi high-tech materiály, jsme porovnávali s králičími fasciemi, které mají k lidským hodně blízko. Směřujeme ale k využití umělých materiálů, které se na rozdíl od zvířecích tak rychle nekazí, a samozřejmě velkou roli hraje i etika výzkumu,“ podotýká Alexandra s tím, že vhodnou kombinaci umělého materiálu simulujícího fascii a sval se podařilo nalézt.

Ve chvíli, kdy byli vědci spokojeni s konfigurací experimentu, začali zkoušet a měřit chování „umělé fascie“ s různými roztoky a deriváty kyseliny hyaluronové, která je v „živých“ fasciích přirozeně přítomná jako mazivo. „Jde nám hlavně o chování roztoku mezi fasciemi, cílem je přijít na optimální složení, které by lidem ulevilo od bolesti. Roztok by mohl být aplikován injekcí za pomoci ultrazvuku do vrstev fascie a tím ji znovu rozpohybovat,“ dodává Alexandra a jedním dechem doplňuje, že takový preparát musí samozřejmě projít klinickými studiemi a získat potřebná schválení.

Na výzkumu Alexandra spolupracovala nejen s kolegy z biotribologické skupiny, ale také s firmou Contipro, který výzkum vedla. „Contipru se povedlo najít optimální vlastnosti roztoku pro mazání fascií, který jsme v rámci výzkumu tribologicky testovali. Nyní už firma provádí klinické studie a zatím se zdá, že úspěšně,” chválí si Alexandra, která by ráda zůstala na vědecké dráze i po získání doktorátu. „Kyselina hyaluronová v těle pracuje jako dokonalé mazivo. A existuje ještě řada metod pro analýzu tření a mazání fascií, které jsme zatím nezkusili,“ těší se.

Alexandřin příběh je součástí výstavy "Od převodovky k nekonečnu: udivující svět strojního inženýrství", kterou můžete vidět v centru Brna. Od 25. 9. do 13. 10. na Moravském náměstí a od 13. 10. do 3. 11. na Malinovského náměstí.

Více o výstavě a dalších příbězích naleznete zde.