Ke studiu fyziky přivedla Petra Lišku záliba ve sci-fi, a i když dnes přiznává, že v oblíbených seriálech vidí řadu pavědeckých nesmyslů, na oblíbený žánr nezanevřel. Snad ještě víc ho ale začala fascinovat skutečná tajemství přírody. V rámci svého doktorátu se věnuje výzkumu takzvaných perovskitů – nanomateriálů, které mají potenciál přinést průlom například ve fotovoltaice.

Petr v laboratoři zkoumá takzvané perovskity, uměle vytvořené materiály, které mají zajímavou strukturu a neméně zajímavé vlastnosti. „Strukturou se podobají přírodnímu minerálu perovskit. Mají zajímavou krystalickou mřížku, odlišnou od té, kterou v přírodě běžně vídáme. Díky tomu mají vlastnosti, které jsou poměrně nevídané, a stále ještě na mikroskopické úrovni úplně nechápeme, proč se chovají, jak se chovají,“ popisuje mladý vědec, který působí na Ústavu fyzikálního inženýrství a CEITECu VUT.

Jako příklad dává fotoluminiscenci, takzvané světélkování materiálu. "Luminiscenční materiály – luminofory – mají svou charakteristickou absorpční energii. Všechny fotony, které mají energii nižší, než je tato "absorpční hrana", nemohou být luminofory pohlceny. Jednoduše jsou luminofory pro tyto fotony průhledné. Avšak některé perovskity jsou schopné i takové fotony pohltit a při tomto procesu spotřebují část svého vnitřního tepla. Vyzáří tak fotony s energií vyšší, než kterou pohltily a zároveň se ochladí. Je to podobné, jako kdyby na vás svítilo sluníčko, ale místo hřejivého pocitu by vám začala za chvíli být pořádná zima. Tento jev zatím chápeme makroskopicky, tedy víme, co je výsledkem daného procesu. Co ale nevíme, proč se takový proces děje a navíc s tak obrovskou pravděpodobností,“ přibližuje Petr otázku, kterou se snaží v laboratoři rozlousknout.

Využití mohou perovskity najít v celé řadě oblastí. Jako velmi nadějná se jeví fotovoltaika, kde by mohly zvyšovat efektivitu solárních panelů, či obecně energetika nebo vysokorychlostní komunikace. Perovskit je totiž polovodič. Jako efektivní a stabilní se jeví monokrystalické perovskity, zatím se s nimi však daří pracovat pouze v laboratorních podmínkách a vědci stále pátrají po způsobu, jak tento materiál „zkrotit“ a přenést do masové výroby.

„Nejdřív jsem byl zklamaný, že vesmír je mnohem méně zajímavý, než jsem si díky sci-fi představoval. Ale když člověk pronikne do fyziky hlouběji, zjistí, že reálný svět je mnohem spletitější a dobrodružnější, než jakékoliv science fiction,“ uzavírá Petr.