V minulých dnech se náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula vymezil vůči doporučením WHO, která se týkají nošení roušek. Ta v kostce říkají, že zdravým lidem je doporučeno nosit masku, pouze pokud kašlou či kýchají (tedy projevují příznaky potenciální nákazy), nebo pečují/jsou v kontaktu s nakaženou osobou. Zeptali jsme se odborníka Františka Lízala z Energetického ústavu Fakulty strojního inženýrství na jeho názor.

Co říkáte na rozpor ve vyjádřeních Romana Prymuly a WHO?

Vyjádření WHO jsem samozřejmě zaznamenal. Je třeba vnímat, že WHO se na ochranu obyvatelstva dívá z jiné – celosvětové – perspektivy. Jinak řečeno, svými vyjádřeními oslovují celý svět. Kdyby se vyjadřovali čistě k situaci v ČR, věřím, že by jejich prohlášení znělo jinak. V některých zemích nejsou roušky k dispozici a obyvatelstvo není schopno tak úžasné improvizace a spolupráce, jak jsme to viděli u nás. Nedostatek roušek by tak mohl způsobit zbytečnou paniku.

Další pohled je tento: WHO říká, že nevíme jistě, zda roušky fungují (ve smyslu že nemáme vědeckou studii, která by jednoznačně prokázala jejich podíl na zpomalení epidemie), nicméně to neznamená, že nošení roušek nemá smysl. WHO obecně dává jen taková doporučení, u nichž je si sama stoprocentně jistá, že fungují. A je pravda, že nošení roušek má svá rizika.

Jaká rizika máte na mysli?

V kontextu české situace, kdy se podařilo zavést všeobecně respektovanou povinnost roušky nosit, vyjádření WHO vnímám jako velmi nešťastné. A to z toho důvodu, že podle mého názoru většina lidí dobře chápe smysl toho opatření – tedy že rouškou chráním zejména své okolí. Podle mě je v našem případě třeba apelovat na to, aby lidé manipulovali s rouškou tak, jakoby byla infikovaná. To znamená: sundávali ji pomalu a pouze za pásky, při nošení na ni nesahali, po použití jednorázové vyhodili a látkové vyprali, po manipulaci si vždy umyli ruce. Ale rozhodně je špatné lidi od nošení roušek odrazovat.

Podle Vás má tedy nošení roušek tak, jak bylo nařízeno v Česku, smysl…

Co mě zarazilo na vyjádření WHO na první poslech, že doporučují nošení roušek pouze infikovaným. Jenže jak víme, koronavirem infikovaný člověk šíří virus už několik dní před projevem příznaků. A jak budu vědět, že jsem infekční před tím, než pocítím jakékoliv potíže? V médiích jsem zatím nezaznamenal informaci o tom, že člověk produkuje částice i při běžném dýchání. Jejich původ není jednoznačně objasněn, ale souvisí se změnami průměru průdušek při nádechu a výdechu, přičemž dochází k rozrušení povrchu kapaliny pokrývající plicní tkáň. Ještě o něco více částic vytvoříme při mluvení, protože kapičky se odtrhávají z hlasivek. Jedno zakašlání připraví až tisíc částic, kýchnutí potom až desítky tisíc. Velikost kapiček přitom závisí na mnoha faktorech, roli hraje například hustota hlenu. Každé onemocnění vede k produkci jinak velkých kapének. Důležité je zmínit fakt, že kapénky nemocných mají široké spektrum velikostí, zhruba od 50 nanometrů až do stovek mikrometrů. Pokud by v kapénce byl samotný koronavirus a veškerá zbylá tekutina se odpařila, měla by taková částice velikost kolem 110 nanometrů. Ovšem v žádném případě nelze tvrdit, že respirátor musí filtrovat pouze tyto velikosti. Aerosolové částice mají tu vlastnost, že se často spojují a tvoří částečky větší. Je běžné, že virus je transportován na nosičích z prachových částic. Někteří vědci spekulují, že vyšší míra nemocnosti v severní Itálii souvisí právě i s vysokou mírou znečištění vzduchu částicemi. Důvodem nemusí být pouze snadnější šíření, ale také fakt, že obyvatelstvo těchto regionů má mnohem více poškozené plíce právě kvůli dýchání znečištěného vzduchu.

Máte pro běžného uživatele ještě nějaká doporučení?

Nemohu si odpustit své oblíbené boření mýtů. Není pravda, že nanočástice se filtrují hůře. Všechny filtry mají tu vlastnost, že filtrují dobře velké částice (od 1 mikrometru nahoru), ale snadno filtrují i nanočástice. To, co je mezi tím, tzn. velikosti od 0,1 do zhruba 1 mikrometru se filtruje špatně. Proto se běžné filtry testují částicemi o velikosti 0,3 mikrometru, protože se ví, že tam mají klasické filtry nejhorší účinnost. Také se ví, že toto minimum filtrační účinnosti se posunuje směrem k menším částicím u filtrů z nanovláken. Může se tak stát, že některý nanovlákenný filtr filtruje zrovna částice samostatně se vznášejícího viru hůře, než konvenční filtr. Z toho vyplývá rada, která se mi již mnohokrát osvědčila: pokud vám obchodník nabízí cokoli s předponou nano-, dvakrát si ověřte, že je to solidní firma a že jejich výrobek je opravdu lepší než to, co jste používali doposud. Můžete si tím ušetřit slušné peníze i nepříjemná zklamání.

Velká diskuse se také vede ohledně vhodných typů roušek. Někteří kolegové mě za to asi nebudou mít rádi, ale za sebe říkám, že nevidím velký smysl v použití látkových roušek s kapsou, do níž se má vkládat filtr (často z nanovláken). Sami jistě máte zkušenost, jak velký odpor při dýchání klade samotná látka. Pokud ten odpor ještě zvýším přidáním další vrstvy, tak jediný výsledek, který to přinese, bude ten, že vydechovaný aerosol (tedy částice se vzduchem) bude unikat netěsnostmi mezi tváří a rouškou. Nehledě k tomu, že pak jakákoli další manipulace s rouškou bude náročnější