Trojice studentů 4. ročníku průmyslového designu z FSI vyrazila v květnu na mezinárodní designerský workshop do Turecka. Jejich úkolem bylo vymyslet turisticky atraktivní meeting point a zároveň návrh nové aktivity, kterou by stálo za to navštívit či zažít. Co je vlastně hlavním úkolem designéra? A jak živit svoji kreativitu?
Historické území zvané Kappadokie leží v dnešním Turecku. Právě do této oblasti zasadili organizátoři mezinárodního designérského workshopu „Cappadocia workshop 2023“ úkol pro účastníky z Německa, Rakouska, Česka a Turecka. „Měli jsme řešit design služeb, konkrétně službu pro turisty přijíždějící do oblasti Kappadokie. Kromě služby měl návrh obsahovat i významný landmark, tedy řekněme nějakou novou výraznou stavbu, která bude sloužit zároveň jako meeting point,“ vysvětluje student průmyslového designu Viktor Novotný.
První dny strávili účastníci v Istanbulu, na závěr mohli své nápady doladit přímo v Kappadokii. Pracovali ve smíšených týmech se studenty ze zahraničí. Každý z trojice českých účastníků si díky tomu sáhl na zcela jiný návrh, který s kolegy během týdenního workshopu vytvořili. „My jsme se rozhodli odpíchnout od problémů, které Kappadokie má. Konkrétně je trápí neukáznění řidiči čtyřkolek, kteří často vyjíždí z určených tras a ničí přírodu. Zjistili jsme, že v regionu se půjčují převážně obyčejná kola, ale vyjížďky na nich mohou být v terénu náročné, proto jsme navrhli vybudovat půjčovnu elektrokol,“ říká studentka Kateřina Gálová.
Petr Šnajdr se svým týmem se odpíchl od jedinečné krajiny tvořené sopečnými usazeninami. „Spojili jsme vulkanické skály a místní tradici pěstování vína. Navrhli jsme kontrastní, ale zároveň částečně splývající moderní budovu inspirovanou lokálními skálami. V budově by probíhaly ochutnávky vína od místních producentů,“ potvrzuje Šnajdr. Poslední z trojice Viktor Novotný zase v týmu pracoval na návrhu exteriérové hry, která by turisty provedla krajinou a pomohla jim návštěvu Kappadokie lépe zažít.
Není design jako design
Pro studenty průmyslového designu nebyl workshop první zahraniční zkušeností, v minulém semestru se takto dostali do Salzburgu. „Pro mne je workshop přínosný hlavně tím, že se na něm sejdou studenti různých univerzit a různého zaměření: od průmyslových designérů přes architekty až po interiérové designéry. Každý pak přináší jiný pohled na zadaný úkol,“ chválí si Šnajdr. Všichni tři studenti svorně dodávají, že jsou za mezinárodní zkušenost vděční jak Ústavu konstruování, který jejich cestu podpořil, tak i doktorandům Darině Zelenitca a Pavolu Luptákovi, kteří akci zajistili.
Velká část úkolů, které studenti plní ve škole i na podobných akcích přitom není zdaleka „jen o kreslení“, jak by se laikovi mohlo zdát. Součástí práce designéra je také přinést nový pohled, inovace nebo vyřešit zadaný problém kreativním způsobem. „Když jsem na odbor nastupoval, tak jsem to úplně nečekal. Až v průběhu studia jsem vlastně pochopil, co všechno práce designéra obnáší. Ale právě díky tomu, že se snažíme přinášet i jiné inovace, než jen nový vzhled, mě to mnohem víc baví,“ dodává Šnajdr, který by se chtěl v budoucnu věnovat technickému vývoji s využitím přístupů průmyslového designu.
Kateřina Gálová si už při studiu přivydělává jako designérka, i když zatím brigádně. „Díky jedné školní spolupráci jsem se dostala k firmě, která zpracovává houbové mycelium. Jednou jim vypadl designér a napsali mi, jestli s nimi nechci příležitostně spolupracovat. Na školu jsem šla s tím, že se chci zaměřit na udržitelný design, takže tahle práce je přesně to, co bych chtěla dělat,“ říká Gálová. „Já se aktuálně pracovně věnuji spíš grafickému designu,“ dodává Viktor Novotný s tím, že možností, jak se designu věnovat, je celá škála.
A jak mladí designéři pečují o svůj nejcennější zdroj, totiž o kreativitu? „Snažím se často měnit prostředí, nefunguje mi, když sedím na jednom místě. Když se opravdu potřebuji zamyslet, jdu se projít a většinou to zacvakne během procházky,“ říká Gálová. „Já se zase snažím venku moc nekoukat do mobilu, ale spíš kolem sebe, na lidi a okolí. Čerpám inspiraci tím, že pozoruji svět, ve kterém žiju,“ dodává Šnajdr.