Cenu Wernera von Siemense za třetí místo v kategorii Nejlepší diplomová práce získal Ing. Michael Foltýn z Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně za práci s názvem Plazmonika neušlechtilých kovů.

Experimentálně zaměřená diplomová práce Michaela Foltýna se zabývá zkoumáním plazmonických vlastností neušlechtilých kovů, jako jsou bismut, indium, olovo nebo hliník. Porovnáním jejich vlastností s tradičním plazmonickým kovem – zlatem – se prvek bismut ukázal jako nejnadějnější kandidát, který by mohl nahradit zlato v konkrétních praktických aplikacích. Bismut se tedy stal hlavním materiálem, který Michael Foltýn ve své práci studoval. Zabýval se nejen plazmonickými anténami vyrobenými iontovou litografií, ale i chemickou syntézou bismutových nanočástic. Následně podrobně prozkoumal vlastnosti těchto nanostruktur a potvrdil, že bismut může v plazmonice nahradit zlato, a tím snížit náklady na výrobu například medicínských testů založených na zlatých nanočásticích.

Zpřístupnění drahých technologií

Plazmonika je rychle rozvíjejícím se oborem fyziky, který ústí v mnoho praktických aplikací – od prototypů nejrůznějších medicínských testů přes ultratenké čočky až po absorbéry zvyšující účinnost solárních článků. Ve všech těchto aplikacích se tradičně používají drahé kovy: převážně zlato a stříbro. Náklady na tyto technologie jsou však pochopitelně vysoké a jejich dostupnost je díky tomu nízká. Řešením by proto mohlo být nahradit je levnějšími neušlechtilými kovy. Výsledky diplomové práce Michaela Foltýna ukazují, že to lze. Kdy a jestli k tomu ovšem dojde, je zatím těžké odhadovat. „Určit časový horizont je poněkud ošidné. Téma neušlechtilých kovů se může stát módním, což povede k velkým investicím, a tím i k urychlení aplikace výsledků. Je však také možné, že to bude slepá vývojová větev a bismutu se v užitkové plazmonice nikdy nedočkáme,“ upozorňuje Michael Foltýn.

Věda jako dobrodružství

Za nejtěžší fázi své práce Michael Foltýn považuje syntézu bismutových nanočástic. Nebo přesněji jejich očištění od surfaktantů a chemických zbytků, které zkreslovaly spektroskopická měření. Ačkoliv není chemik a žádného chemika ani neměl ku pomoci, dokázal si poradit sám. „Velmi mě bavilo prosekávat si cestu navzdory tomu, že nebyl nikdo, kdo by mě vedl. Takto nějak si představuji, že bádali vědci v historii. Je to dobrodružný pocit,“ říká.

Na otázku, kdo je jeho největším vědeckým anebo životním vzorem, odpovídá: „Vědeckým vzorem pro mě vždy byl a bude Michael Farraday. Experimentální fyzik, původně vazač knih, který se vzdělával jejich čtením, když je vázal. Je pro mě příkladem, že fyzika nepatří jen géniům a že precizní experimentální práce je dobrým způsobem pochopení fungování věcí. Z těch současných je pro mě vzorem můj vedoucí Michal Horák. Cením si, jak dokáže proplouvat vědeckým světem poblázněným tlakem na kvantitu i kvalitu vědeckých publikací a přitom si uchovat životní klid, nadhled a pohodu. Rád bych tento ,vědecký zen‘ také jednou získal.“

Netradiční přání

Úspěch v soutěži o Cenu Wernera von Siemense Michaelu Foltýnovi potvrdil, že téma, kterému se věnuje, je atraktivní a technologicky relevantní. A to je pro něj velmi důležité a motivační. Především proto, že se studiu plazmoniky neušlechtilých kovů dál věnuje v rámci doktorského studia.

A jak naloží s finanční odměnou, kterou spolu s cenou získává? „Ještě nejsem úplně rozhodnutý, ale už od mala jsem si přál mít vlastní dozimetr. Zvažuji tedy, že bych si za finanční odměnu pořídil nějaký pořádný scintilační detektor,“ dodává Michael Foltýn.