Detail předmětu
Degradace materiálů a predikace jejich životnosti
FSI-WDM Ak. rok: 2021/2022 Letní semestr
Kurz "Degradační procesy a predikce životnosti" by měl seznámit studenty se základními mechanismy výrobní a provozní degradace materiálů používaných ve strojírenství, zejména ocelí a jiných kovových materiálů. Získané znalosti umožní studentům přesněji určit mezní stavy, efektivněji využívat materiály, kvalifikovaně stanovit příčiny porušení a zbytkovou životnost součástí.
Výrobní degradace (metalurgie, mikročistota, chemická a strukturní heterogenita, svařování jako příklad vlivu technologického procesu). Provozní degradace (koroze, vodíková křehkost, opotřebení, radiační zkřehnutí, strukturní nestabilita). Vždy objasněna podstata degradačního procesu, způsoby jeho hodnocení a vliv na vlastnosti materiálů.
Seznámení s vybranými metodami predikce životnosti strojních částí.
Jazyk výuky
čeština
Počet kreditů
5
Garant předmětu
Zajišťuje ústav
Výsledky učení předmětu
Daný kurz umožní studentům získat základní informace o provozních a výrobních degradacích strojírenských materiálů. Studenti se naučí pohlížet na kovové součásti jako na chemicky a strukturně heterogenní tělesa, jejichž stavy mohou být výrazně ovlivněny podmínkami exploatace. Studenti se seznámí se základními metodami odhadů zbytkové životnosti.
Prerekvizity
Všeobecné znalosti z oboru materiálového inženýrství a souvisejících výrobních technologií (metalurgie, slévárenství, tváření, svařování, prášková metalurgie). Detailní znalost mezních stavů a pevnostních výpočtů.
Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody
Předmět je vyučován formou přednášek, které mají charakter výkladu základních principů a teorie dané disciplíny. Výuka je doplněna laboratorním cvičením.
Způsob a kritéria hodnocení
Podmínky pro udělení zápočtu : Účast na cvičeních, prokázání základních znalostí probírané tematiky v průběhu cvičení při řešení příkladů, či modelových problémů.
Zkouška : Zkouškou jsou prověřovány znalosti pojmů a podstaty probírané tematiky. Důraz je kladen na ověření schponosti aplikovat získané znalosti. Zkouška je ústní, v případě třetího termínu i písemná.
Učební cíle
Cílem uvedeného kurzu je seznámit studenty s problematikou výrobních a provozních degradací na takové úrovni, aby byli schopni posoudit vliv použitých technologií a podmínek exploatace na vlastnosti materiálů součástí a konstrukcí, a to včetně následného kvalifikovaného odhadu jejich zbytkové životnosti.
Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky
Kontrolovanou výukou je účast na cvičení, presenci vede cvičící V případě zjištění základních neznalostí a v případě neomluvené absence cvičící zadá téma samostatné písemné práce.
Použití předmětu ve studijních plánech
Program N-MTI-P: Materiálové inženýrství, magisterský navazující, povinný
Typ (způsob) výuky
Přednáška
26 hod., nepovinná
Vyučující / Lektor
Osnova
1. Vliv metalurgie na vlastnosti ocelí.
2. Mikročistota a její vliv na vlastnosti kovových materiálů.
3. Chemická a související strukturní heterogenita I.
4. Chemická a související strukturní heterogenita II.
5. Výrobní a provozní degradace svarových spojů.
6. Strukturní stabilita žáropevných ocelí.
7. Vodíková křehkost.
8. Radiační zkřehnutí.
9-10. Opotřebení kovových materiálů.
11. Metody odhadů zbytkové životnosti.
12. Predikce zbytkové životnosti tlakové nádoby jaderného reaktoru.
13. Predikce zbytkové životnosti součástí energetických zařízení.
Laboratorní cvičení
13 hod., povinná
Vyučující / Lektor
Osnova
1.Optimalizace obsahu dezoxidačního hliníku v ocelích z hlediska dosahovaných mechanických vlastností.
2-3. Příklady chemické a související strukturní heterogenity ve vazbě na analýzy poruch strojních částí.
4. Příklady degradace vlastností svarových spojů.
5. Korozní praskání,výpočty.
6. Vodíková křehkost, výpočty.
7. Adheze, abraze, kavitace – výpočty.
8. Kontaktní únava – příklady, výpočty životnosti ložisek.
9. Hodnocení radiačního zkřehnutí, svědečné vzorky.
10-11. Ukázky metodik odhadů zbytkové životnosti.
12. Ukázky komerčních programů používaných k výpočtům zbytkové životnosti.
13. Zápočet.